Panička přinesla z kurníku košík vajíček, postavila ho na lavici a spokojeně se usmívala.

Panička vstala, pustila slepičky, podívala se na zahradu a potom vzala do ruky ten svůj placatý přístroj. Já zatím ležel v křesle a hlídal, aby jí ho někdo neobsadil.

Já vám to povím rovnou. Moje panička je pracovitá ženská. To se jí musí nechat.

Panička říká, že máme krásné babí léto.

Panička říká, že máme babí léto. Já tomu říkám ideální počasí na obchůzku zahrady. Panička si vzala tužku a papír, já nos a tlapky. Teď spolu odškrtáváme, co už máme hotové a co nás ještě čeká.

Déšť se u nás v kopcích usadil tak důkladně, jako by si zaplatil pobyt až do listopadu. Bubnoval na střechy, máčel zahradu a z každého lístku na stromě nechával ukápnout ještě jednu kapku, i když už si člověk myslel, že přestalo.

podávám tímto stížnost na změny, které jste u nás provedl bez předchozí domluvy. Panička tvrdí, že jste krásné roční období. Já zatím shledal několik závad a žádám o jejich urychlené vyřízení.

Včera večer jsem usnul tak rychle, že jsem ani nestihl zkontrolovat, jestli panička správně uložila peřinu. A hned se mi zdál sen.

Panička seděla u iPadu, usmívala se a občas se na mě podívala. Hned mi bylo jasné, že zase píše o mně.

O svých životních radostech už jsem vám vyprávěl. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že jsou také věci, při kterých si říkám: To snad panička nemyslí vážně.

Nevím, kdo paničce nakukal, že slepičky potřebují novou střechu.

Kdyby se mě někdo zeptal, co mám na světě nejraději, odpověděl bych bez váhání: paničku. Jen si občas neuvědomuje, jak náročná je práce jejího osobního strážce.