Dolárek je chvála bohu zdravý pes. Paní doktorku proto zná hlavně z jediné každoroční návštěvy, kdy si jedeme pro povinnou včeličku proti vzteklině.

Panička mi zase vybírá pelíšek.

Jak Dolárek učil lidi novým kouskům

Začalo to docela obyčejně. Panička stála na zahradě, v ruce držela konec hadice a nechápala, proč voda teče všude možně, jen ne tam, kam by měla.

Ráno jsem ještě pohodlně ležel, když panička odhrnula záclonu, podívala se z okna a pronesla:

Včera čekala Dolárka každoroční návštěva veteriny. Kontrola, chvilka napětí a nakonec jedna malá včelička proti vzteklině. Zvládl ji statečně, ale řekněme si upřímně – návštěva paní doktorky nepatří právě mezi jeho oblíbené výlety.

Když vyjdeme ráno na zahradu, každý se pustíme do svého. Já se podívám, co dozrálo, co potřebuje zalít a kde už bude třeba vzít do ruky hrábě. Dolárek má však docela jiný seznam povinností.

Každý pes má své zvyky. A Dolárek má jeden, který si nenechá ujít snad jediný večer.

Před Dolárkem s námi žila Brixinka – naše bernská salašnická dáma.

Když se řekne Norfolk teriér, možná si představíte malého roztomilého chlupáče s veselýma očima a sklopenýma ouškama. A přesně takový je i náš Dolárek.

Dolar of Gloria od Spešovské skály