Tak se žije u nás v kopcích.

Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.

Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.

A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.

Nechci nikomu říkat, jak má žít. 

Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.

Tak vítejte u nás v kopcích.

Kalendář v chalupě

Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.

Malé zastavení · Podtržené datum je dnes

Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.

V polovině října už podzim nepotřebuje klepat na dveře. Ráno se drží mlha nad loukou, ze zahrady mizí poslední úroda a ve světnici je příjemné zatopit. Právě do takového času přicházel 16. října svatý Havel. Jeho jméno kdysi hospodářům připomínalo, co ještě zbývá udělat venku. A také to, že po práci smí přijít posvícení.

Říjen voněl kouřem z komínů, pečenou husou a čerstvými koláči. Přicházelo posvícení — čas návštěv, muziky a svátečního hodování. A když císař rozhodl, že se má všude slavit ve stejnou neděli, leckde si lidé poradili po svém. Nechali si posvícení svoje a přidali k němu císařovo.

Zahrada už pomalu skládá ruce do klína. Záhony se vyprazdňují, jabloně pouštějí poslední listí a rána bývají studená tak, že se člověku nechce pustit teplý hrnek z dlaní. Na pavučinách se drží drobné kapky a slunce si dává načas, než nakoukne přes kopec.

Zůstaňte s námi

Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.