🕯️ Od světce ke světci

V polovině října už podzim nepotřebuje klepat na dveře. Ráno se drží mlha nad loukou, ze zahrady mizí poslední úroda a ve světnici je příjemné zatopit. Právě do takového času přicházel 16. října svatý Havel. Jeho jméno kdysi hospodářům připomínalo, co ještě zbývá udělat venku. A také to, že po práci smí přijít posvícení.

Říjen voněl kouřem z komínů, pečenou husou a čerstvými koláči. Přicházelo posvícení — čas návštěv, muziky a svátečního hodování. A když císař rozhodl, že se má všude slavit ve stejnou neděli, leckde si lidé poradili po svém. Nechali si posvícení svoje a přidali k němu císařovo.

Začátkem října se ještě může stát, že člověk v poledne odloží kabát. Jenže ráno už sahá po teplém svetru a večer zavírá dveře o něco dřív. Na zahradě je pořád práce dost, ale den se krátí a chlad se začíná držet ve stínu. Právě do takového času přichází 4. října svatý František.

Říjen býval měsícem posledních velkých prací. Ovoce muselo do komory, zelí pod střechu, obilí do země a dobytek pomalu ze vzdálených pastvin blíž k chalupě. Ráno se nad poli držely mlhy, po střechách lezl první mráz a večer už bylo příjemnější posedět u kamen než před domem.

Včera přišel svatý Václav a s ním čas počítat, co pole a louky přes léto daly. Dnes, devětadvacátého září, stojí v kalendáři svatý Michal. Jako by za Václavem došel zavřít vrata, která zůstala od léta ještě pootevřená.

Na konci září už mívá slunce jinou sílu. Přes poledne ještě zahřeje záda, ale ráno se člověku nechce opustit teplou světnici. Ve stodole leží seno, ve spíži přibývají zásoby a z pastvy se vracejí stáda. Právě do takového času přichází svatý Václav.

Taková otázka mohla na konci září zaznít docela vážně. Člověk od rána pracoval, záda se ozývala a žaludek také. Jenže hospodyně se podívala k lesu, kde se slunce už sklánělo nad vršky stromů, a kývla směrem k chalupě.