🏡 Z naší chalupy

Jsou návštěvy, které člověk pozná ještě dřív, než zazvoní nebo zaklepou. Za vraty se ozvou dětské hlásky a na dvoře rázem všechno ožije.

Dnes ráno už podzim zaťukal i u nás. Šla jsem dát slepičkám snídani a na kurníku mě čekal pěkný šedivák. Ještě nedávno jsme jim chystali střechu nad výběhem, aby se nemusely brodit blátem. Stihli jsme ji tak akorát. Pod hnědou plachtou se jim líbí, mají tam sucho a snad na ně bude i méně foukat.

Stačí vyjít z chalupy a podívat se k lesu. Mezi tmavými smrky už z dálky svítí červené hrozny jeřabin. Objeví se u cesty, na mezi i tam, kde by člověk na první pohled žádný strom nečekal. Jako by nám jeřáby každý rok připomínaly, že podzim už opravdu přišel.

Podzimní les už člověka nepustí po pěšině tak rychle jako v létě. Pod smrky je cítit vlhká zem, mezi kořeny se drží mech a oči samy pátrají pod nízkými větvemi. Stačí zahlédnout kousek hnědého kloboučku a cesta se na chvíli zastaví. Je to hřib, nebo zase jen pěkně stočený list?

Dnes jsem si udělala radost. Už nějakou dobu jsem čekala na poštu, která mi měla přivézt eukalyptus. A dnes konečně dorazil – stříbřitě zelený, voňavý a pro mě zatím trochu neznámý.

Každé ráno máme teď s Dolárkem na zahradě práci. Většina jablíček ještě pěkně drží na stromech, ale když se přes naše kopce přežene vítr – a ten je tu častým hostem –, několik z nich sklidí za nás.

Venku drobně prší. Žádný prudký déšť, který by bubnoval do střechy a hnal vodu po cestě. Jen tiché, vytrvalé poprchávání, při němž se svět za oknem pomalu mění.

Po dlouhých horkých dnech se u nás léto konečně trochu umoudřilo. Rána jsou chladnější, tráva už bývá mokrá od rosy a večer člověk přece jen o něco dřív zavře dveře do zahrady. Podzim ještě není za rohem, ale tu a tam už o sobě dává vědět.

U nás se na návštěvy nechodí vždycky dveřmi. A už vůbec se předem neohlašují.

Na zahradě existují práce, které trvají hodinu. Pak práce, které zaberou celé odpoledne. A potom je tu cesta pro konev.