🐾 Co Dolárek fakt nemusí

O svých životních radostech už jsem vám vyprávěl. Abych byl spravedlivý, musím přiznat, že jsou také věci, při kterých si říkám: To snad panička nemyslí vážně.

Domácí salon

Občas panička vyhlásí módní a kosmetický salon. Posadí mě na stůl, upravuje mi kožíšek a ještě se chce podívat na drápky. Přitom jsem pes, ne primabalerína! Nejradši bych ze stolu seskočil a šel se pořádně vyválet na zahradu. To je péče o kožíšek podle mého gusta.

Praní teriéra

Ještě podivnější nápad dostane, když usoudí, že potřebuju vykoupat. Kdo to kdy viděl, prát teriéra? Vždyť jsem si svůj kožíšek tak pěkně navoněl při procházce! Naštěstí paničku tahle myšlenka nechytá moc často.

Jedna návštěva, kterou si odpustím

Na návštěvy chodím s paničkou moc rád. Jenže veterinární ordinace je výjimka. Jakmile pochopím, kam míříme, zapřu všechny čtyři tlapky. Doma se přece nic takového neříkalo!

Pak už se u paní doktorky většinou chovám docela slušně. Ale to neznamená, že tam příště půjdu dobrovolně.

Vodní překvapení

Když je horko, panička si občas myslí, že mě potěší sprchou ze zahradní hadice. Myslí to dobře, ale copak jsem vodní pes? Ať si tou vodou radši zalije záhony. Já budu dohlížet z bezpečné vzdálenosti.

Koně

A pak jsou tu koně. Jsou velcí, zvláštně voní a já mám potřebu jim svůj názor sdělit pěkně nahlas. Panička by možná ocenila, kdybych ho tentokrát nechal pro sebe. Jenže co když ho ještě neslyšeli?

Když se panička zlobí

Vůbec nemám rád, když panička nepochopí nějakou mou malou lumpárnu a zlobí se. Chvíli trucuju. Jsem teriér a mám svou hrdost.

Pak ale přijdu a podám jí tlapku. Sám od sebe, bez povelu. Kdyby snad ještě váhala, připomenu se jemným štípnutím. To už většinou pochopí, že je čas se usmířit.

Být doma bez paničky

A pak je tu věc, kterou nemám rád doopravdy: když panička odejde beze mě. Vysvětluje mi, že tam, kam jde, pejsci nemohou a že se co nejdřív vrátí. Jenže tomu nerozumím. Když tam může ona, proč nemůžu já?

A tak čekám. Poslouchám, jestli už se nevrací, a pak ji přivítám, jako by byla pryč celý měsíc. Protože panička a já patříme k sobě. Na tom se snad shodneme.