🐾 Dolárkův seznam životních radostí

Kdyby se mě někdo zeptal, co mám na světě nejraději, odpověděl bych bez váhání: paničku. Jen si občas neuvědomuje, jak náročná je práce jejího osobního strážce.
Být paničce nablízku
Kam jde panička, tam jdu i já. Když za sebou zavře dveře koupelny nebo záchodu, lehnu si před ně. Někdo přece musí hlídat, aby se odtamtud v pořádku vrátila.
Na zahradě dohlížím, zda všechno dělá správně a pořádně. Procházím mezi záhony, sleduji její práci a kontroluji, jestli něco neodbyla. Zatím jsem ji nemusel propustit.
A když si jen odskočí k sousedům s nějakou maličkostí? Při návratu ji vítám tak bouřlivě, jako by byla pryč nejméně měsíc. Ona tvrdí, že to bylo pár minut. Mně to připadalo delší.
Zahradní pátrání
Občas na zahradě ucítím pod zemí malého vetřelce. V takovou chvíli musím okamžitě zasáhnout. V hrabání děr jsem nepřekonatelný a jen tak mě něco nezastaví.
Panička moje nadšení bohužel nesdílí. Přitom jí pěkně ukazuji, co se pod povrchem zahrady skrývá. Někteří lidé nemají pro objevy pochopení.
Drbání na správném místě
Za ouškem. Nebo u kořene ocasu. Panička přesně ví, kde mě má podrbat. V tu chvíli vydržím stát bez hnutí a užívám si tu slast.
Také mám rád mazlení. Když mě panička položí na záda a jemňounce mě hladí a masíruje u srdíčka, nemusím nikam spěchat. To je prostě boží.
Hra na chyť si mě
Ze všech hraček mám nejraději paničku. Zvlášť když si spolu hrajeme a ona dělá mašinku, která mě chce chytit. V pravou chvíli se schovám pod konferenční stolek.
Já se tam vejdu. Panička ne. Výborná hra.
Pochvala, ale s mírou
Když mi panička řekne, že jsem šikovný nebo hodný, mám radost. Jen to nesmím dát příliš najevo. Nenápadně zastříhám ouškama, aby si toho pokud možno nevšimla.
Jsem přece teriér. Mám svou hrdost.
Večerní kontrola
Než se jde spát, musím se přesvědčit, že si panička pořádně umyla nohy. Většinou ano, ale pro jistotu je ještě přejedu jazýčkem.
Potom už chci mít klid. Uvelebím se u pelesti nebo v křesle. Žádné těsné tulení – vždyť musím paničku hlídat a potřebuju mít přehled.
Obsah kapes
Paniččiny kapsy si zaslouží pravidelnou prohlídku. Zvlášť když v nich objevím papírový kapesník. Ten je třeba okamžitě vyndat a pečlivě rozcupovat. Proč ho tam vlastně schovávala?
Procházky a zprávy z okolí
Stačí, aby panička vzala obojek a vodítko, a radostí předvedu tanec svatého Víta. Venku na mě čekají noviny! U každého stromu a keře si přečtu, kdo šel kolem a co je nového.
Panička občas tvrdí, že už bychom mohli jít dál. Ale důležité zprávy se přece nepřeskakují.
Návštěvy a dobroty
Návštěvu vítám vždycky nadšeně. A když přijdou děti, je té radosti tolik, že ji sotva udržím v jednom teriérovi.
Mám také rád všechny psí dobroty. A kdyby se u stolu našlo něco, co mi panička dovolí, nebudu dělat drahoty.
Trochu vlastní hlavy
Jsem teriér, takže musím mít na některé věci svůj názor. Občas paničku trochu pozlobím a pak se podívám, jak moc vážně to bere. Dělám to jen tolik, aby se doopravdy nerozzlobila.
A co z toho všeho mám nejraději? Když jsme spolu. Panička může pracovat na zahradě, jít do lesa nebo jen sedět doma. Já budu poblíž. Pro jistotu.