🐾 Když jsem se stal pokrývačem
Nevím, kdo paničce nakukal, že slepičky potřebují novou střechu.
Podle mě měly střechu úplně dobrou. Zelenou. V létě pod ní byl stín a hlavně se pod ní dalo krásně kontrolovat, co slepičky dělají.
Panička ale tvrdila, že to žádná pořádná střecha není.
"Dolárku, to je jen stínovka."
Aha.
Já tedy nevím, co přesně je stínovka, ale pochopil jsem, že je to něco, co vypadá jako střecha, dokud nezačne pršet.
Pak prší skrz.
A to se paničce nelíbí.
Ještě méně se jí líbí zima. Na zelenou střechu napadne sníh, potom přijde obleva, sníh taje a voda skončí kde?
U slepiček.
A z vody a hlíny vznikne bláto.
To už znám. O blátě se u nás mluví často. Většinou ne hezky.
A tak panička rozhodla, že letos budou mít slepičky nad hlavou opravdovou nepromokavou střechu.
Mně to bylo jasné hned.
Čeká nás práce.
Panička měří, já přemýšlím
Nejdřív přišly tři veliké hnědé plachty.
Panička je měřila, rozkládala, zase skládala a něco počítala.
Dva metry.
Sto šedesát.
Čtyřicet centimetrů založit.
Čtyři metry délka.
Já jsem zatím provedl odbornou kontrolu okolí.
Podíval jsem se k slepičkám.
Proběhl zahradu.
A zase jsem se vrátil.
Panička pořád měřila.
Některé práce jsou opravdu zdlouhavé.
Potom přišly černé úchytky. Ty jsem si prohlédl zvlášť pečlivě. Panička byla nadšená, že se do nich vejde i plachta přeložená nadvakrát.
Já byl nadšený hlavně proto, že konečně přestala měřit.
Mohlo se začít.
Pokrývačská firma Panička & Dolárek
Plachta se přehodila přes střechu.
Panička tahala z jedné strany.
Potom z druhé.
Pak zjistila, že je potřeba kousek zpátky.
Potom zase dopředu.
Já chodil kolem a všechno sledoval.
Musím říct, že bez stavebního dozoru by to šlo těžko.
Nakonec se hnědá plachta pěkně usadila přes původní zelenou stínovku a začala skutečně připomínat střechu.
A protože je větší, visí kus i přes boky výběhu.
To je prý schválně.
Déšť totiž u nás v kopcích nepadá vždycky pěkně shora. Někdy fouká tak, že prší skoro ze strany.
To znám.
V takovém počasí se chodí ven jen v opravdu naléhavých psích záležitostech.
Slepičky zatím nic nenamítají
První střecha hotová.
Druhá střecha hotová.
Tedy – panička říká, že "zatím provizorně", protože ještě nemáme dost úchytek.
Já bych řekl, že je hotovo.
Střecha je nahoře.
Slepičky jsou dole.
Tak co by se ještě mělo řešit?
Prý vítr.
Prý déšť.
Prý sníh.
Prý se ještě musí všechno pořádně vypnout a upevnit.
Lidé dokážou každou jednoduchou věc neuvěřitelně zkomplikovat.
A zítra přijde to nejlepší
Ještě nám zbývá třetí výběh.
A ten bude zajímavý.
Část střechy je sedlová a potom se najednou sníží, protože panička se musí dostat k otevírání a zavírání slepičích dvířek.
Právě tam navíc při dešti teklo nejvíc vody.
Panička se na to místo dívá.
Přemýšlí.
Obchází ho z jedné strany.
Pak z druhé.
Já už tuším, co bude následovat.
Plachta půjde nahoru.
Pak dolů.
Pak trochu doleva.
Potom ji zase sundáme.
Panička něco vymyslí.
A já budu celou dobu poblíž.
Protože od té doby, co jsme začali stavět novou střechu pro slepičky, jsem pochopil jednu důležitou věc:
Pokrývačem může být skoro každý.
Ale dobrý stavební dozor?
Na ten už potřebujete psa.
A nejlépe Dolárka. 🐾