🐾 “Paničko, takhle se pracuje!”

Já vám to povím rovnou. Moje panička je pracovitá ženská. To se jí musí nechat.

Pořád něco nosí, stříhá, sbírá, zalévá nebo někam přemísťuje. Sotva si člověk — tedy pes — na zahradě zvykne, kde co leží, už je to zase jinde.

A u všeho jsem samozřejmě já.

Někdo přece musí dohlížet, jestli se pracuje správně. Panička tomu říká, že se jí motám pod nohama. Jenže odborný dohled se z druhého konce zahrady dělat nedá.

Poslední dva dny jsme ovšem dostali pomocníka, proti kterému je panička se svým pracovním nasazením úplný začátečník.

Vítr.

A ten vám tedy nastoupil!

Pracovník bez svačiny

Přihnal se od strnišť, proletěl zahradou a hned první den nám ukázal, jak vypadá pořádné pracovní tempo.

Žádné rozhlížení. Žádné přemýšlení, čím začít. Ani jednou neřekl, že si nejdřív uvaří kávu.

Rovnou se pustil do stromů.

Já jsem zpočátku jeho příchod přijal s jistou opatrností. Když vám někdo bez dovolení obrátí vousy na druhou stranu a začne vám kontrolovat uši zevnitř, je slušné zjistit, co má v úmyslu.

Postavil jsem se proti němu, pevně zapřel všechny čtyři tlapky a provedl vstupní prověrku.

Dopadla tak, že jsem se raději přesunul za paničku.

Ne ze strachu. Za ní bylo lepší místo pro vedení.

Sklizeň bez žebříku

Na stromech nám ještě zůstala poslední jablíčka a švestky.

Panička se na ně dívala. Ony se dívaly dolů. Já se díval, jestli by z toho pro mě něco nekáplo.

A vítr řekl:

Tak to zkrátíme.

Zatřásl větvemi a úroda šla dolů.

Jedno jablíčko. Druhé. Švestka. Další švestka.

Prásk do trávy.

Musel jsem uznat, že má zajímavou metodu. Nepotřebuje žebřík, nemusí si natahovat ruce a na nejvyšší větve dosáhne bez jediného povzdechu.

S ukládáním úrody už to měl poněkud volnější.

Do košíku netrefil ani jednou.

Všechno rozložil pod stromy a nechal paničce závěrečnou část práce.

Ta potom chodila s nádobou, ohýbala se a sbírala.

"Aspoň už nemusím nahoru," povídala.

To jsem jí schválil. Paničky mají chodit po zemi. Pes potom přesně ví, kde je má.

Navíc při každém sehnutí vzniká jistá naděje, že ruka cestou zpátky přejede přes psí záda.

Když už člověk sbírá ovoce, může přece současně podrbat vedoucího.

Listí vyřešeno

Potom přišel na řadu úklid.

Panička se obvykle na listí dívá takovým tím pohledem, který znamená, že za chvíli půjde pro hrábě.

Já hrábě nepovažuji za ideální nástroj. Člověk je táhne po zemi, pes tam zrovna stojí a hned vznikne zbytečná organizační neshoda.

Vítr to pojal velkoryse.

Listí zvedl, zatočil s ním a poslal ho po okolí.

Kousek sem, kousek tam, něco přes plot, něco někam, kam jsem ani neviděl.

Zahrada zůstala hezky čistá.

Panička se spokojeně rozhlédla.

Já také.

Tohle byl úklid podle mého gusta. Nikdo po mně nechtěl, abych uhnul od hromádky. Nikdo se nerozčiloval, že do ní lezu. A hrábě mohly zůstat tam, kde byly.

Jediná drobná výhrada: neviděl jsem, že by si vítr někde obstaral souhlas s uložením listí.

Ale já vedu naši zahradu. Administrativu za plotem si musí vyřídit někdo jiný.

Panička má tendenci práci přidělávat

Když bylo hotovo, očekával jsem, že si všichni sedneme.

Vítr po dvou dnech výkonu. Panička po sbírání. Já po dozoru.

Jenže panička se rozhlédla a určitě ji napadlo něco dalšího.

To už poznám.

Má takový výraz. Chvíli stojí, potom se podívá na záhon a pes hned ví, že jeho odpolední odpočinek je v ohrožení.

Proto jsem se jí postavil do cesty.

Docela nenápadně.

Celým psem.

Podívala se na mě a řekla:

"Co je, Dolárku?"

Co by bylo? Práce je hotová. Jablíčka jsou dole, švestky taky, listí pryč. Za těchto okolností se doporučuje posadit a ocenit dozor.

Drbáním.

Případně něčím malým na zub.

Jsem pružný. Uznávám obě formy odměny.

V podzemí se ale nedaří

Abych byl spravedlivý, úplně bez závad to na zahradě není.

Je sucho.

Neprší.

A to má vážné následky pro moje vlastní oddělení.

Krtek mi nevoní tak, jak by měl.

Jindy strčím čenich k zemi a hned je co číst. Tady prošel. Tady něco podnikal. Tady by se měl vedoucí zahrady podívat důkladněji.

Teď?

Čichám vlevo.

Čichám vpravo.

Nic pořádného.

Zkusím hrábnout a zem se tváří, že o spolupráci vůbec neuvažuje. Suchá, tvrdá, protivná. Norování nejde od tlapky.

Panička mě pozoruje a povídá:

"Aspoň nebudeš celý od bláta."

Prosím vás, tohle je přesně ten rozdíl mezi námi.

Ona vidí čistého psa.

Já vidím zmařenou pracovní příležitost.

Když se odborník nemůže dostat k případu, není důvod k radosti.

Závěrečné hodnocení

Takže za poslední dva dny uděluji následující posudek.

Větru pochvalu za sklizeň a úklid. S upozorněním, že foukání do psích uší není součástí objednávky.

Paničce pochvalu za sběr ovoce. Pracuje svědomitě, jen odpočinek jí musím pořád připomínat.

A počasí?

Tam mám zásadní připomínku.

Prosíme trochu deště.

Nemusí být hned liják. Stačí půdu změkčit, vůně probudit a uvést podzemí zase do provozu.

Do té doby budu situaci sledovat z pohodlného místa.

Panička tomu říká, že se válím.

Já tomu říkám, že čekám na zlepšení pracovních podmínek.

A když přitom usnu?

Tak mě, prosím, vzbuďte, až začne vonět krtek.