🐾 Hotel U Dolárka 

Včera večer jsem usnul tak rychle, že jsem ani nestihl zkontrolovat, jestli panička správně uložila peřinu. A hned se mi zdál sen.

Stál jsem před naším domem a nade dveřmi visela cedule: Hotel U Dolárka. Pan hoteliér osobně vítá hosty.

To "osobně" se mi líbilo. Narovnal jsem se, důležitě zavrtěl ocáskem a otevřel.

První přišly slepičky. Přály si pokoj s výhledem do zahrady, snídani přesně včas a každá vlastní místo na spaní. Jedna se ještě zeptala, zda může vejce nechat na recepci. Řekl jsem, že ano, ale ať k němu přiloží jmenovku. V tomhle hotelu musí být pořádek.

Potom dorazil ježek. Tvrdil, že má rezervaci na celou zimu. Pokoj si chtěl vystlat listím, topení vypnout a vzbudit až na jaře. Takového hosta mám rád. Žádné stížnosti a snídani několik měsíců nechce.

Ještěrka si vybrala nejslunnější místo u zídky. Zeptala se, jestli jí tam slunce vydrží svítit celý den. Vysvětlil jsem, že počasí zatím nepatří do pravomocí pana hoteliéra. Slepýš byl skromnější. Stačil mu klidný kout v trávě, hlavně prý bez schodů. Zapsal jsem si: Pokoj v přízemí. Nevyrušovat.

Zato krtek mě trochu překvapil. Odmítl pokoj v patře a chtěl apartmá pod záhonem. Prý už si tam připravil chodbu. Vysvětlil jsem mu, že stavební úpravy se musí nejdřív dohodnout s vedením. Podíval se na mě a povídá: "A kdo je vedení?"

"Já."

"Tak už to víš," odpověděl a zmizel v zemi.

Než jsem stačil vyřešit krtka, přiskákala žába. Ptala se po hotelovém bazénu. Ukázal jsem jí velkou mísu s vodou, ale zdála se jí malá. Nabídl jsem jí tedy kaluž za domem. Rázem byla spokojená a ještě mi pochválila přírodní prostředí.

V naší veliké jedli se mezitím ubytovali ptáčci. Každý si vybral jinou větev a ráno všichni začali zpívat najednou. Jedna slepička si přišla stěžovat na hluk. Řekl jsem jí, že jde o hotelový koncert zdarma. Tvářila se, že by raději dostala zrní navíc.

U kvetoucích keřů a květin to také žilo. Čmeláci a lesní vosičky přilétali a odlétali, jako by měli důležité pochůzky. Motýlci se zase předváděli kolem recepce. Jeden byl hezčí než druhý, až jsem nevěděl, koho mám obdivovat dřív. Zeptali se mě, zda hotel pořádá soutěž krásy. Řekl jsem, že všichni získávají první místo. Jako hoteliér musím umět předcházet sporům.

Večer jsem konečně usedl za recepční pult. Slepičky spaly, ježek spal, slepýš měl klid, žába spokojeně kuňkala a krtek nejspíš rozšiřoval hotel bez stavebního povolení. Já jsem měl před sebou účetnictví a v něm samé podivné položky: tři hrsti zrní, hromadu listí, jednu kaluž zdarma a koncert v jedli bez vstupného.

"Dolárku, vstáváme!"

Otevřel jsem oči. Žádný hotel. Jen panička, můj pelíšek a známý pokoj.

Pěkně jsem se protáhl a šel s ní zkontrolovat zahradu. Správný hoteliér přece musí vědět, jestli mu přes noc někdo nepřistavěl další apartmá pod záhonem.