Každý obrázek je malými dveřmi do našeho vyprávění. Klikněte na ten, který vás láká, a pojďte na chvíli dál.
Za poslední chalupou, nad loukou i na stráních, kam se večer opírá zapadající slunce. Na našich kopcích býval les tak blízko, že jeho vůně přicházela až ke dveřím. Vítr přinášel šumění korun a v zimě se mezi tmavými stromy dlouho držel sníh.
Dnes se dovídáme, co se děje za humny i na druhém konci světa, téměř ve stejnou chvíli. Někdo ráno rozloží noviny, jiný si při vaření pustí rádio. Večer se rozsvítí televizní obrazovka a kdo nechce čekat, sáhne po telefonu. Každý si vybírá, čím k sobě pustí svět.
Ráno si žena ještě u kamen zkontrolovala kapsu kabátu. Papír tam byl. Složený natřikrát, aby se nezmačkal víc, než už se zmačkal při minulém vyřizování.
Narození dítěte bývalo v životě staré chalupy jednou z největších událostí. Přinášelo radost a naději, ale také obavy. Nebyly porodnice ani sanitky, lékař býval daleko a nový život přicházel na svět ve světnici – někdy za letního rána, jindy uprostřed noci, kdy za malými okny zuřila sněhová vánice.
Dnes máme neděli. Den, kdy se nikam příliš nespěchá a práce si vybíráme spíš podle toho, zda nás těší.
