Říjen už se nesnaží předstírat, že je léto. Ráno rozvěšuje po loukách bílé mlhy, do trávy pokládá studenou rosu a ze stromů tiše uvolňuje jeden list za druhým. Cesty měknou pod deštěm, kola se boří do bláta, ale na saně je ještě příliš brzy.

Září nikdy nepřichází docela potichu. Ráno rozvěšuje nad loukami bílé závoje, v poledne ještě dokáže zahřát jako v létě a večer už člověka přiměje přitáhnout si kabátek blíž k tělu. Jeden den svítí slunce, druhý se po cestách rozlévá bláto.

Červenec pozlatil pole a srpen se vydal po mezi kolem strniště.

Červen uklidil seno pod střechu a červenec se rozhlédl po polích.

Květen se ještě naposledy ohlédl po rozkvetlých stromech a červen už vešel do zahrady s plnou náručí zeleně.

Duben nechal na židli poslední teplý svetr a květen otevřel dveře do zahrady.

Březen přisedl ke kamnům a duben už by rád vyběhl ven.

Únor vyhlížel jaro a březen už ho občas pustí na zápraží.

Ve světnici ještě stál betlém.

Leden přitáhl zahradě sněhovou peřinu a únor ji zatím nechává přikrytou.