🌦️ Když květen rozkvetl do krásy

Duben nechal na židli poslední teplý svetr a květen otevřel dveře do zahrady.

Tentokrát už dokořán.

Na větvích se rozvinuly lístky, tráva povyrostla a pod nohama se objevilo tolik zelené, že člověk skoro zapomněl, jak dlouho se díval na sníh.

Ráno zpívají ptáci.

Od záhonů voní hlína.

A někde mezi tím se otevře první květ, kvůli kterému se zastavíme, přestože jsme právě někam spěchali.

V květnu se na zahradě málokdy dojde rovnou tam, kam se původně mělo.

Cestou je totiž příliš mnoho krásy.

Jenže potom zafouká od lesa, slunce se schová a my si ten dubnový svetr zase přitáhneme blíž.

Květen rozkvetl.

To ale ještě neznamená, že mu nebude zima.

Studený máj, v stodole ráj

"Studený máj — v stodole ráj." 

Na našem květnovém obrázku kráčí hospodář s děvčátkem po mezi kolem zeleného pole.

Vítr jim cuchá vlasy a nad kopci se převalují šedé mraky. Děvčátko schovalo ruce do rukávů, zatímco hospodář se sklání k obilí a spokojeně si ho prohlíží.

Každý se na ten den dívá trochu jinak.

Dítěti je zima.

Hospodář vidí naději na úrodu.

Za nimi stojí stodola a čeká, co jí rok přinese.

V tom je ukrytý celý příběh staré pranostiky. Zatímco my bychom si přáli teplé slunce a práci v lehké košili, lidé dříve hleděli také na to, co bude za několik měsíců.

Jestli bude dost obilí.

Dost sena.

Dost zásob, až se léto překlopí k podzimu.

Chladnější máj si proto spojovali s nadějí na dobrý hospodářský rok. Rozkvetlé zahradě tím ovšem nepřáli mrazivou noc. Mezi svěžím chladnějším počasím a mrazem, který sáhne na květy, je rozdíl, jehož si zahrádkář dobře všímá.

Také my můžeme ocenit den, kdy se půda hned nevysuší a při práci se tolik nezapotíme.

Jen bychom k tomu někdy potřebovali méně větru za krkem.

Kapka dražší než dukát

"Májová kapka platí dukát." 

Tohle pořekadlo se nejlépe čte po několika suchých dnech.

Konve jsou v pohybu, zem na povrchu osychá a my při každé cestě ven zvedáme oči k obloze.

Že by dnes?

Potom se konečně zatáhne.

Na cestě se objeví první tmavé tečky, listy se zachvějí a zahrada začne tiše šumět.

Déšť.

Ten pokojný, při kterém se hlína postupně zbarví dotmava a vzduch zavoní tak, že chvíli zůstaneme stát pod střechou.

Posloucháme.

A konve mohou odpočívat.

Naši předkové si takové vláhy vážili. V kapkách viděli budoucí úrodu a dokázali ji pojmenovat docela prostě:

"Májová vlažička — naroste travička; májový deštíček — poroste chlebíček." 

Z trávy bude seno.

Z obilí chléb.

A my si při pohledu na mokré záhony možná představíme také salát, hrášek a všechno ostatní, co jsme na jaře svěřili hlíně.

Najednou ani tolik nevadí, že jsme museli přerušit práci.

Zahrada ji na chvíli převzala za nás.

Když se stromy rozpovídají květy

Jednoho rána se podíváme k jabloni a zjistíme, že už je jiná.

Včera měla poupata.

Dnes mezi větvemi svítí první květy.

Za příznivého počasí se koruna rozezní drobným bzukotem. Člověk se pod ní zastaví, zakloní hlavu a chvíli jen hledí vzhůru.

"Bujný květ — plný úl." 

Krátké pořekadlo spojuje kvetoucí krajinu se včelami a jejich prací.

Pod rozkvetlým stromem mu rozumíme i beze slov.

Nejdřív obdivujeme tu krásu. Potom se do pohledu nenápadně připlete zahrádkářské počítání.

Kolik květů asi vydrží?

Kolik z nich se promění v ovoce?

A bude letos konečně dost i na ten oblíbený koláč?

Zatím je brzy.

V květnu máme před očima hlavně příslib.

O to pozorněji sledujeme všechno, co by mu mohlo prospět nebo uškodit.

Dolárek naše dlouhé postávání pod stromem přijímá s pochopením. Také tam pokaždé něco najde.

My sledujeme květy.

On zprávy u kořenů.

A oba máme pocit, že právě tady se děje něco důležitého.

Večer se jde ještě jednou ven

Květnový den umí být vlídný.

Na slunci se zahřejeme, při práci odložíme svetr a skoro uvěříme, že všechny studené noci už zůstaly za námi.

Potom se večer vyjasní.

Vzduch zchladne.

A my se ještě jednou vrátíme k sazenicím.

Právě v květnu si lidé připomínali známá jména:

"Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka." 

Jejich příběhy patří do našeho putování od světce ke světci. Na zahradě nám zatím připomínají, že jaro ještě nemuselo říct poslední studené slovo.

Mráz se ovšem neohlíží na to, zda už příslušné datum v kalendáři minulo.

A tak u nás v kopcích dál sledujeme předpověď i skutečné počasí. Choulostivé rostliny neposíláme ven jen proto, že se nám doma přestaly vejít na okno.

Ačkoli právě tohle bývá v květnu velmi přesvědčivý důvod.

Sazenice rostou.

Parapet nikoliv.

Večer tedy něco přeneseme, něco zakryjeme a něco raději necháme počkat.

Potom se vrátíme do chalupy.

Ještě pohled z okna.

Ještě myšlenka na květy.

Ráno půjdeme nejdřív zkontrolovat zahradu. Teprve potom přijde na řadu všechno ostatní.

Rosa na botách, seno v představách

"Večerní rosy v máji hodně sena dají." 

Květnová tráva umí povyrůst téměř před očima.

Nedávno jsme se radovali z první zeleně.

Teď se při cestě zahradou díváme, jak rychle přibývá, a v duchu už slyšíme, že se zase bude muset sekat.

Na loukách znamenala rostoucí tráva zásobu pro hospodářství. Pohled na svěží porost obracel myšlenky k senoseči, k vůni sušeného sena a k práci, která čekala celou rodinu.

My zatím vyjdeme ráno ven, projdeme několik kroků a máme mokré boty.

Dolárek i spodní část kožíšku.

Při důležité obchůzce mu to většinou nevadí. Nám do chvíle, než si vzpomeneme, kde všude si po návratu rád lehne.

Květen nosí do chalupy vůně a první zahradní radosti.

Občas také trochu rosy na tlapkách.

Když se nad kopci zatáhne

Nad lesem začne růst tmavší mrak.

Vzduch na chvíli ztichne, potom se listy obrátí ve větru a my se při práci narovnáme.

Tohle už nebude jen několik kapek.

Ve starých pranostikách se objevuje i veselá odpověď na májové blýskání:

"Když se v máji blýská, sedlák si výská." 

Zase je v ní naděje na déšť a budoucí úrodu.

My nejdřív posbíráme nářadí, odneseme, co nemá zmoknout, a včas se schováme. Radost z napojené zahrady přijde později, až uvidíme, co bouřka přinesla.

Vždyť prudký liják, vítr nebo kroupy mají k laskavému májovému dešti daleko.

Potom hřmění odejde za kopce.

Z listů kape.

Obloha se na jednom místě roztrhne a do mokré zahrady zasvítí slunce.

Otevřeme dveře.

Takový vzduch bychom si nejraději schovali do zásoby.

Zahrada už má vlastní tempo

V květnu se seznam práce mění rychleji než poznámky na stole.

Co jsme chtěli udělat zítra, potřebuje pozornost dnes. A co jsme včera pečlivě dokončili, už zase vyžaduje malou opravu.

Záhony zelenají.

Bohužel nejen tím, co jsme do nich vyseli.

Plevel se k jarnímu nadšení přidal bez pozvání a s obdivuhodnou vytrvalostí. Zatímco my si po chvíli potřebujeme narovnat záda, on nevypadá ani trochu unaveně.

Klekneme si tedy k záhonu a pustíme se do práce.

Kolem se odehrává celý květnový den.

Ptáci zpívají.

Slepičky mají své důležité porady.

Dolárek kontroluje, zda pod našima rukama nevzniká příležitost k další činnosti.

Občas mu musíme vysvětlit, že jamka pro sazenici není začátkem společného výkopu.

Vyslechne nás.

Své odborné stanovisko si však ponechá.

A my si při tom všem najednou uvědomíme, že je nám venku dobře. I přes ohýbání, přenášení a věčné hledání rukavic, které jsme si před chvílí někam odložili.

Právě na tohle jsme se v zimě těšili.

Na zahradu, která už dávno nespí.

Když máj večer ztichne

K večeru se práce konečně zpomalí.

Odneseme nářadí, prohlédneme poslední záhon a při cestě do chalupy se ještě zastavíme pod stromem.

Květy ve slábnoucím světle vypadají jinak.

Tráva voní chladem a nad kopci se pomalu ukládá večer.

Přitáhneme si svetr.

Na našem obrázku má děvčátko pořád ruce schované v rukávech. Hospodář vedle něj zkoumá zelené obilí a za nimi čeká stodola.

Možná si přejí totéž co my.

Aby zahrada rostla.

Aby květy vydržely.

Aby déšť přišel včas a mráz se už dlouho nezdržoval.

Staré pořekadlo jim při tom dělá společnost:

Studený máj, v stodole ráj.

V chalupě si uvaříme čaj a na chvíli se posadíme.

Za oknem se ještě bělají květy.

Zítra se půjdeme podívat, co je nového.

V květnu totiž zahrada nikdy nevypráví dvakrát úplně stejný příběh.