🐾 Pelíšky pro paničku

Panička mi zase vybírá pelíšek.

Panička má zvláštní zálibu. Občas se rozhodne, že mi pořídí nový pelíšek.

Nejdřív dlouho vybírá. Sáhne na látku, zkoumá, jestli je dost měkký, a představuje si, jak se v něm její zlatíčko spokojeně stočí do klubíčka.

V pokoji už mám takové pelíšky dva. Jeden je hezčí než druhý. Osobně jsem je příliš netestoval.

Já se na oba zdvořile podívám a lehnu si k pelesti.

Panička si povzdechne. "Dolárku, vždyť tam máš takové pohodlí!"

V pokoji už mám takové pelíšky dva. Jeden je hezčí než druhý. Osobně jsem je příliš netestoval.

Od pelesti mohu jedním okem sledovat pokoj a druhým paničku. Kdyby vstala, jsem připraven jít s ní. Kdyby někdo zaťukal, jsem připraven také. A kdyby se nestalo vůbec nic, mohu dál spát. Tuhle poslední možnost využívám docela často, ale připravený jsem pořád.

Někdy se přesunu do křesla. To má dvě výhody: je pohodlné a pěkně se z něj rozhlíží. Panička občas stojí vedle a ptá se, jestli bych ji pustil sednout. Samozřejmě bych ji pustil. Jen musím nejdřív dospat.

Na verandě mi pořídila další pelíšek. Já si vybral deku. Leží se na ní dobře, zahradu mám na očích a v případě potřeby jsem na nohou dřív, než panička stačí říct: "Dolárku, co zas vidíš?" Někdy je to návštěva. Někdy zahradník Emil. A někdy něco tak důležitého, že to panička vůbec nezahlédne.

Panička si nejspíš myslí, že dosud nenašla ten pravý pelíšek. Nechávám ji při tom. Má radost, když mi může něco vybírat.

Já už své místo dávno našel. Vlastně hned několik. Z každého je dobře vidět na svět, na chalupu i na paničku. A když se nic neděje? Tak se v nich nádherně spí.