🐾 Dolárkův večerní rituál
Každý pes má své zvyky. A Dolárek má jeden, který si nenechá ujít snad jediný večer.
Večer už bývá doma klid. Dolárek odpočívá na svém místě u mé postele a vypadá, že ho vůbec nic nezajímá. Jenže stačí jediný okamžik.
Lehnu si do postele.
Jako by to byl tajný signál.
Dolárek se okamžitě probere ze svého klidu, vyskočí ke mně do postele a začíná náš každodenní večerní rituál – důkladné olizování chodidel.
Žádné letmé olíznutí na dobrou noc. Kdepak. Dolárek svou práci bere vážně. Chodidla si pěkně obstará, jako by potřeboval zkontrolovat, že je všechno v pořádku a teprve potom může být den opravdu ukončen.
Proč zrovna chodidla?
Pro psí nos jsou nesmírně zajímavá. Nesou naši vlastní vůni, trochu soli z pokožky i pachové stopy celého dne. Co je pro nás obyčejné chodidlo, může být pro psa skoro jako stránka popsaná zprávami o tom, kde jsme byli a co jsme dělali.
Jenže u Dolárka mám pocit, že už dávno nejde jen o vůni nebo chuť.
Důležitý je právě ten okamžik. Celou dobu klidně leží vedle postele, ale jakmile si lehnu, ví přesně, co následuje. Z obyčejného psího olizování se stal náš společný večerní rituál.
Dolárek je ostatně velký milovník olizování vůbec. Ruce a nohy jsou vítané, ale zvláštní postavení má obličej. A úplně nejraději má nos – nejlépe včetně důkladného průzkumu nosních dírek. V tom už se ovšem naše představy o příjemném mazlení poněkud rozcházejí.
Psi olizováním získávají informace, mohou se jím uklidňovat, vyhledávat naši pozornost a také vyjadřovat blízkost a důvěru. A když se nějaká příjemná činnost stále opakuje ve stejnou dobu a za stejných okolností, může se z ní stát rituál, který k jejich světu jednoduše patří.
A tak každý večer proběhne u nás stejný malý obřad.
Panička si lehne.
Dolárek hupsne do postele.
Chodidla projdou pečlivou kontrolou.
A teprve potom může být všechno tak, jak má být.
Možná si Dolárek jen po svém ověřuje, že jsem tam, kde mám být. Možná mě opečovává. A možná mi jednoduše říká:
"Tak, paničko. Jsme spolu, den skončil a všechno je v pořádku."
A právě takové malé, trochu legrační a úplně obyčejné chvíle jsou na životě se psem možná ty nejkrásnější.