🐾 Dolárek a jeho zahrada

Když vyjdeme ráno na zahradu, každý se pustíme do svého. Já se podívám, co dozrálo, co potřebuje zalít a kde už bude třeba vzít do ruky hrábě. Dolárek má však docela jiný seznam povinností.

Nejprve musí obejít známá místa a zjistit, co se od včerejška změnilo. Pečlivě prozkoumá trávu, nahlédne pod keře a zkontroluje každý kout. Co kdyby se tam přes noc objevila nová vůně nebo stopa, o které ještě neví?

Velkou pozornost věnuje zahradnímu kolečku. Jakmile se rozjede, Dolárek je okamžitě u něj a doprovází je pořádným štěkotem. Jako by celé zahradě hlásil: "Pozor, jedeme!" Bez jeho hlasitého doprovodu by se snad kolečko ani nemohlo bezpečně dostat z jednoho konce zahrady na druhý.

Samozřejmě dohlíží i na ostatní práci. Jakmile se někde skloním k záhonku, musí být u toho. Když vezmu do ruky hrábě, jde se mnou. A pokud se v trávě ukrývá spadlé jablíčko, upozorní na ně tak důrazně, že je nemohu přehlédnout.

Zvláštní kapitolou jsou ale koně. Když kolem naší chalupy projíždějí jezdci, nastává pohroma. Dolárek je malé chlupaté zlato, kdežto kůň – před takovým zvířetem je opravdu třeba smeknout. Možná je to přirozená úcta před jeho velikostí, Dolárek ji však projevuje po svém: rozštěká se tak, že není k zastavení ani k utišení. A ještě půl hodiny poté, co už koníci dávno zmizeli v dálce, má stále potřebu celou událost hlasitě rozebírat.

Občas se zdá, že jen pobíhá sem a tam. Ve skutečnosti ale hlídá, kontroluje a dohlíží, aby bylo na zahradě i kolem chalupy všechno tak, jak má být. A především se stará, abych tam nikdy nepracovala sama.

Večer jsme pak unavení oba. Já od práce, která je vidět, a Dolárek od té své – bez níž by podle něj zahrada nemohla správně fungovat.