🏡 Co všechno se dá stihnout cestou pro konev

Na zahradě existují práce, které trvají hodinu. Pak práce, které zaberou celé odpoledne. A potom je tu cesta pro konev.

Ta by měla trvat asi dvě minuty.

Člověk vyjde z domu s naprosto jasným plánem: dojdu pro konev, natočím vodu a zaleju kytky u zápraží.

Jenže cestou si všimnu odkvetlého květu.

Ten přece utrhnu.

Hned vedle roste plevel. Jeden jediný. Tak ho vytáhnu také. Bohužel s ním zahlédnu další tři a o kus dál ještě jeden, který tam včera určitě nebyl.

Když už jsem se sehnula, narovnám převrácený květináč. A když už držím květináč, všimnu si, že vedlejší kytka má suchý list.

Ten tam přece nenechám.

Cestou dál potkám Dolárka. Je samozřejmě nutné ho pohladit a prohodit s ním pár slov, protože některé důležité záležitosti se na zahradě bez porady se psem prostě neobejdou.

Pak zahlédnu něco zralého. To bych měla utrhnout, než to spadne.

A támhle by bylo dobré něco přivázat.

Tady něco zastřihnout.

A támhle jen maličko upravit.

Najednou stojím na druhém konci zahrady, v jedné ruce držím pár vytržených plevelů, v druhé něco, co jsem cestou posbírala, a přemýšlím, proč jsem vlastně vyšla z domu.

A pak mi to dojde.

Konev.

Ta samozřejmě stále stojí tam, kde byla.

A kytky u zápraží pořád čekají na vodu.

Tak se pro ni konečně vydám.

Jenže cestou zpátky si všimnu…

Ale to už je zase jiný příběh.

Možná právě proto není zahrada nikdy hotová. Ne proto, že by na ní bylo tolik práce.

Ale protože cesta pro jednu obyčejnou konev může trvat celé odpoledne.