🏡 Od vůně eukalyptu k vůni lesa

 Dnes jsem si udělala radost. Už nějakou dobu jsem čekala na poštu, která mi měla přivézt eukalyptus. A dnes konečně dorazil – stříbřitě zelený, voňavý a pro mě zatím trochu neznámý.

Zkušenosti s jeho pěstováním nemám, ale chci to zkusit. Bydlet bude na verandě, kde by měl mít dostatek světla a zároveň o něco chladněji než doma. Snad se mu u nás v kopcích zalíbí a zvykne si na svůj nový domov stejně rychle jako já na jeho zvláštní vůni.

Když byl nový zelený obyvatel chalupy přivítán a usazen, vydali jsme se s Dolárkem za jinou vůní – za vůní lesa.

O víkendu nejspíš dorazí houbaři a pak možná bude v lese víc houbařů než hub. Bylo tedy nejvyšší načase podívat se, co tam na nás ještě čeká. A přestože jsme vyrazili až před polednem, nebyla naše výprava marná. Z mechu na nás vykukovaly pěkné hříbky, jeden tady, druhý o kousek dál, košík se docela hezky plnil.

Houbaření s Dolárkem ovšem není jen tak. Já zamířím doprava, Dolárek doleva – a přitom hledám houby, hlídám to moje chlupaté zlato a ještě koukám pod nohy. Každý z nás zkrátka prozkoumává les po svém. Dolárek všechny jeho vůně, já hlavně místa pod smrčky a v mechu.

Cestou domů jsme se zastavili u sousedů a úlovkem je obdarovali. Do lesa už kvůli věku nechodí, a tak jim snad několik hříbků přineslo nejen radost, ale také kousek vůně lesa.

A když už se zastaví u sousedů, málokdy zůstane jen u krátkého pozdravu. Prohodí se pár slov o počasí, o zahradě i o tom, co se kde urodilo. Přes plot potom znovu putují malé dary letošního roku – od nás jablíčka a blůmy, opačným směrem brambory nebo červená řepa.

Takový náš sousedský výměnný obchod a plotová pošta. Nikdo nic nepočítá ani neváží. Co se právě urodí, o to se podělíme.

Uvidíme, jak dlouho nám ještě příjemné podzimní počasí dovolí trávit dny venku. Každé slunečné odpoledne už je tak trochu darem, protože podzim se pomalu hlásí o své místo.

Teď už jsme ale s Dolárkem pořádně uťapaní, a tak budeme odpočívat. Eukalyptus tiše voní na verandě a přes sousedské ploty zase přešlo něco dobrého.

Docela obyčejný podzimní den. A přece v něm bylo všechno, co mám ráda.