Zář 30
📖 Kdo nám schoval teplo
Venku se podzim opřel do chalupy oběma rukama.
Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Mezi Studnicemi a Pohledcem leží louka zvaná Safika. Podle staré pověsti tu kdysi stávala hospoda. Dnes by člověk možná přešel kolem a ani by ho nenapadlo, kolik veselí se na tom místě odehrálo — a jak náhle prý skončilo.
Zář 29
🛠️ Když dřevo vozili formani
Ještě nebylo pořádně světlo a ve dvoře už bylo slyšet koně. Jeden netrpělivě přešlápl, druhý otočil hlavu za hospodářem. Čekala je cesta. Ne jen kolem vsi a zpátky domů k obědu, ale cesta přes kopce, z níž se mohli vrátit až za několik dní.
Zář 29
🐾 „Odškrtnuto, splněno!“
Panička říká, že máme babí léto. Já tomu říkám ideální počasí na obchůzku zahrady. Panička si vzala tužku a papír, já nos a tlapky. Teď spolu odškrtáváme, co už máme hotové a co nás ještě čeká.
Déšť se u nás v kopcích usadil tak důkladně, jako by si zaplatil pobyt až do listopadu. Bubnoval na střechy, máčel zahradu a z každého lístku na stromě nechával ukápnout ještě jednu kapku, i když už si člověk myslel, že přestalo.
Zář 29
🪶 Putování modrého kvítku
Když na našich kopcích rozkvetl len, jako by se mezi poli na chvíli usadil kousek letního nebe. Drobné modré kvítky se chvěly ve větru a nikdo, kdo by šel kolem poprvé, by v nich nehledal prostěradlo, košili ani plátěnou utěrku.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.