Ráno otevřu kurník a naše holky vyběhnou do výběhu. Jen už nikam tolik nepospíchají. Slunce vstává později, tráva bývá mokrá a zahrada jim nenabízí tolik dobrot jako v létě. Dolárek zkontroluje, jestli jsou všechny na svém místě, a pak se pustí do očichávání. On má práce pořád dost. Slepičky si mohou trochu odpočinout.

Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
🪶 Na rychtě
Představme si, že se ve vsi dva sousedé nemohou dohodnout o mezi. Jeden tvrdí, že hraniční kámen stojí, kde stával odjakživa. Druhý má podezření, že se kámen za poslední noc nějakým zázrakem posunul blíž k jeho poli. Kámen mlčí, sousedé nikoli, a tak jeden z nich nakonec řekne:
Včera přišel svatý Václav a s ním čas počítat, co pole a louky přes léto daly. Dnes, devětadvacátého září, stojí v kalendáři svatý Michal. Jako by za Václavem došel zavřít vrata, která zůstala od léta ještě pootevřená.
📖 Když se ráno zapletlo
V chalupě bylo ještě šero, když Dolárek zaslechl paničku vstávat. Protáhl přední tlapky, zatřepal ušima a šel se podívat, zda už je čas na návštěvu slepiček.
🌺 Zimní královny
Na zahradě bývá v zimě ticho. Záhony odpočívají, větve jsou holé a člověk už se pomalu začíná těšit na první květ. Právě v takovou chvíli přicházejí čemeřice. Nenápadně, bez jarního spěchu, jako by dobře věděly, že jim celá zahrada patří.
📖 Kdo nám odnesl zahradu?
Toho rána nebylo z okna vidět ani na jedli.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.





