Říjen býval měsícem posledních velkých prací. Ovoce muselo do komory, zelí pod střechu, obilí do země a dobytek pomalu ze vzdálených pastvin blíž k chalupě. Ráno se nad poli držely mlhy, po střechách lezl první mráz a večer už bylo příjemnější posedět u kamen než před domem.

Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Říjen už se nesnaží předstírat, že je léto. Ráno rozvěšuje po loukách bílé mlhy, do trávy pokládá studenou rosu a ze stromů tiše uvolňuje jeden list za druhým. Cesty měknou pod deštěm, kola se boří do bláta, ale na saně je ještě příliš brzy.
🐾 Kdo nám rozfoukal zahradu
Panička říká, že máme krásné babí léto.
Za poslední chalupou, nad loukou i na stráních, kam se večer opírá zapadající slunce. Na našich kopcích býval les tak blízko, že jeho vůně přicházela až ke dveřím. Vítr přinášel šumění korun a v zimě se mezi tmavými stromy dlouho držel sníh.
Na podzim bývalo ve starých chalupách plno vůní. Jablka čekala v komoře, nad kamny se sušily křížaly a z kuchyně občas zavoněla povidla. A když se otevřel prádelník, mezi složenými ubrusy a povlaky se někdy ozvala ještě jiná vůně.
⏳ Když zprávy chodily pěšky
Dnes se dovídáme, co se děje za humny i na druhém konci světa, téměř ve stejnou chvíli. Někdo ráno rozloží noviny, jiný si při vaření pustí rádio. Večer se rozsvítí televizní obrazovka a kdo nechce čekat, sáhne po telefonu. Každý si vybírá, čím k sobě pustí svět.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.





