Panička vstala, pustila slepičky, podívala se na zahradu a potom vzala do ruky ten svůj placatý přístroj. Já zatím ležel v křesle a hlídal, aby jí ho někdo neobsadil.

Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Začátkem října se ještě může stát, že člověk v poledne odloží kabát. Jenže ráno už sahá po teplém svetru a večer zavírá dveře o něco dřív. Na zahradě je pořád práce dost, ale den se krátí a chlad se začíná držet ve stínu. Právě do takového času přichází 4. října svatý František.
📖 Na můj ocásek se nemaluje!
Panička říká, že podzim je krásný.
🪶 Pod cizí střechou
Když se navečer rozsvítila okénka vesnických chalup, z cesty nebylo poznat, komu která střecha patří. Světlo padalo na náves stejně, kouř stoupal z komínů a za dveřmi se chystala večeře.
Já vám to povím rovnou. Moje panička je pracovitá ženská. To se jí musí nechat.
🌺 Devatero odění
Říjen už nakukuje přes plot, ale zahrada se ještě nechce vzdát léta. Slunce hřeje, po trávě se táhnou dlouhé stíny a mezi záhony se občas zachytí stříbrná nit babího léta.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.





