🕯️ Když svatý František zaháněl lidi do chýšek
Začátkem října se ještě může stát, že člověk v poledne odloží kabát. Jenže ráno už sahá po teplém svetru a večer zavírá dveře o něco dřív. Na zahradě je pořád práce dost, ale den se krátí a chlad se začíná držet ve stínu. Právě do takového času přichází 4. října svatý František.
Dnes si ho nejčastěji představíme mezi ptáčky a zvířaty. Naši předkové však při jeho jménu mysleli také na vlastní světnici, na setí žita a na zimu, která už někde za kopci čeká.
Člověk, který naslouchal tvorům
František se narodil v italském Assisi v rodině zámožného obchodníka. Mohl žít v pohodlí, ale zvolil si prostý život mezi chudými. Založil společenství menších bratří a v Písni tvorstva nazýval slunce bratrem a vodu sestrou.
K jeho jménu se vážou příběhy o ptácích, jimž měl kázat, i legenda o vlkovi z Gubbia. Snad proto si ho lidé dodnes vybavují jako světce blízkého zvířatům a přírodě. Když však jeho svátek vstoupil do našeho lidového kalendáře, dostal ještě jinou, ryze podzimní tvář.
Ráno kožíšek, v poledne košile
"Svatý František – v poledne košile, ráno kožíšek."
Ta slova říkají o začátku října skoro všechno. Slunce ještě umí zahřát záda, ale ranní tráva studí a po západu slunce se chlad rychle vrací. Člověk vyjde ke kurníku navlečený, při práci na zahradě jednu vrstvu odloží a cestou domů je zase rád, že ji má po ruce.
Jiná pranostika říká: "Svatý František – ani léto, ani kožíšek." Podzim se ještě úplně nerozhodl, kterou tvář ukáže. Jeden den se dá posedět před chalupou, druhý už vítr žene člověka dovnitř. Obě rčení zachycují právě to střídání teplých dnů a studených rán, které naši předkové dobře znali.
Když byla dobrá každá chýška
Se svatým Františkem se pojí i známá pranostika, že zahání lidi do chýšek. Neznamenala, že by se čtvrtého října najednou přestalo pracovat venku. Byla spíš připomínkou, že se venkovský život pomalu obrací k domu.
Ještě bylo třeba sklidit, co zůstalo na záhonech, uložit zásoby a podívat se, zda je na zimu připravené dříví. Zároveň přibývalo večerů, kdy se člověk vracel domů promrzlý a i malá světnice mu připadala útulná. Za oknem mohl foukat vítr a po střechách běžet déšť. Uvnitř bylo světlo, teplo a něco dobrého na stole. Tehdy byla, jak říká další staré pořekadlo, dobrá každá chýška.
Mezi dvěma Františky
Na polích měl začátek října ještě jednu důležitou práci: setí ozimého žita. Staré hospodářské doporučení radilo dokončit výsev "mezi Františkama" – mezi Františkem z Assisi 4. října a Františkem Borgiou 10. října. Vycházelo ze zkušeností středních a nižších poloh. Tady nahoře v kopcích musel hospodář hledět také na počasí a na to, v jakém stavu byla půda.
Představme si časné ráno. Nad polem leží mlha, z komína chalupy stoupá kouř a hospodář vyráží se zrnem. Doma se mezitím ukládají brambory a ovoce na zimu. Na poli se však myslí už na další rok. Takový býval podzim: jednou rukou sklízel, druhou zaséval.
Františkův den u nás
Na 4. října dnes připadá také Světový den zvířat. Datum bylo vybráno právě podle Františkova svátku. Je to novější připomínka, ale k jeho příběhu patří docela přirozeně.
U nás by František ráno možná zastihl slepičky, jak vycházejí z kurníku, a Dolárka při důkladném pročítání zpráv v trávě. My bychom si zatím všimli, že slunce sice ještě svítí, ale ve stínu už chladnou ruce. Pak bychom zkontrolovali, co zbývá uložit před zimou, a večer se vrátili do tepla chalupy.
Tak se na svatého Františka potkávají dvě vyprávění. Jedno o člověku, který měl rád živý svět kolem sebe. Druhé o starém hospodářském roce, v němž už bylo třeba myslet na střechu nad hlavou, na zaseté žito i na chladná rána. A obě nám mohou připomenout, že je dobré postarat se o všechno, co nám bylo svěřeno.