Tak se žije u nás v kopcích.

Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.

Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.

A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.

Nechci nikomu říkat, jak má žít. 

Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.

Tak vítejte u nás v kopcích.

Kalendář v chalupě

Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.

Malé zastavení · Podtržené datum je dnes

Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.

Kdyby se mě někdo zeptal, co mám na světě nejraději, odpověděl bych bez váhání: paničku. Jen si občas neuvědomuje, jak náročná je práce jejího osobního strážce.

Dolárek je chvála bohu zdravý pes. Paní doktorku proto zná hlavně z jediné každoroční návštěvy, kdy si jedeme pro povinnou včeličku proti vzteklině.

Když panička večer zavřela za slepičkami dvířka, Dolárek se ještě nehrnul domů. Stál uprostřed pěšinky a poslouchal.

Na mlatě utichly cepy, ale hospodář ještě zdaleka neměl hotovo. Po výmlatu zůstala hromada zrna promíchaného s prachem a zbytky klasů. Než ji uloží, musí oddělit to, co jednou přijde do mlýna, od toho, co tam nepatří.

Venku se brzy stmívalo a práce kolem chalupy se stěhovala do světnice. Hospodyně prostřela na stůl plátno, přinesla mísu s peřím a přiložila do kamen. Za chvíli se ozvalo zaklepání. Přišla jedna sousedka, pak druhá. Odložily šátky, přisunuly si židle a pustily se do práce.

Zůstaňte s námi

Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.