🛠️ Když se dralo peří

Venku se brzy stmívalo a práce kolem chalupy se stěhovala do světnice. Hospodyně prostřela na stůl plátno, přinesla mísu s peřím a přiložila do kamen. Za chvíli se ozvalo zaklepání. Přišla jedna sousedka, pak druhá. Odložily šátky, přisunuly si židle a pustily se do práce.

Peří se doma schovávalo po troškách. Teď bylo třeba z každého pírka oddělit jemnou část od tuhého brku. Prsty pracovaly rychle, ale mísa ubývala pomalu. Kdo chtěl naplnit polštáře nebo peřinu, musel počítat s mnoha takovými večery.

"Jen zavírej opatrně!" zavolala hospodyně na děvče, které se vrátilo od studny. Dveře se přesto otevřely o trochu prudčeji a několik pírek vyletělo nad stůl. Jedno přistálo sousedce ve vlasech. Všimly si ho všechny kromě ní a smály se ještě dlouho poté, co si je konečně sundala.

U stolu se probíralo, co se komu přihodilo, jak se daří dětem a kdo se chystá ženit. Když řeč na chvíli utichla, nejstarší žena si přitáhla další hrst peří.

"To vám povím, jak jednou náš táta málem nenašel cestu domů."

Vracel se tehdy za zimního večera z vedlejší vsi. Cestu znal odmalička, jenže se zvedla vánice a sníh mu zakryl i mez, podle které vždycky poznal, kde má odbočit. Šel kus dál, zastavil se a obrátil zpátky. Za chvíli už nevěděl, odkud přišel.

Doma mezitím matka se sousedkami drala peří. Když jedna z žen zahlédla, jak hustě sněží, zarazila se.

"Vždyť ten tvůj je ještě venku."

Matka přisunula lampu k oknu. Ženy dál pracovaly, ale každou chvíli některá vstala a podívala se do tmy.

Otec pak vyprávěl, že už chtěl zůstat u stromu a počkat, až vánice poleví. Vtom mezi vločkami zahlédl slabé světlo. Chvíli mizelo za sněhem, chvíli se znovu objevilo. Šel za ním, až poznal okno své chalupy.

"Maminka říkávala, že ten večer dělaly peřinu pro mou sestru," dokončila žena. "Tátovi ale nejdřív pomohlo světlo, při kterém ji draly."

Hospodyně vstala a posunula lampu blíž k oknu. "Dneska nikoho nečekáme," řekla, "ale svítit tam může."

Ženy se vrátily k práci. Peří přibývalo pomalu a příběhů za ten večer zaznělo ještě několik. Jednou z těch jemných hromádek budou polštáře a peřiny. Třeba i peřina pro dceru, až odejde do vlastní domácnosti. Na takovou výbavu bylo potřeba myslet včas.

Proto se ženy scházely znovu. Dnes pomohly v jedné chalupě, příště u druhé. A když se poslední peří dodralo, přišla doderná: stůl se uklidil, podalo se něco dobrého a po dlouhé práci byl důvod chvíli posedět.

Toho večera na ně ještě v míse čekalo dost peří. Když se připozdilo, hospodyně je opatrně uklidila, aby jí z něj průvan nic neodnesl. Sousedky si uvázaly šátky a u dveří se domluvily, kdy zase přijdou.

Pak vyšly do tmy. Lampa ještě chvíli svítila v okně a na plátně leželo jediné bílé pírko, které hospodyně přehlédla.