Tak se žije u nás v kopcích.

Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.

Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.

A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.

Nechci nikomu říkat, jak má žít. 

Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.

Tak vítejte u nás v kopcích.

Dolárek s otevřenou knížkou

Kalendář v chalupě

Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.

Malé zastavení · Podtržené datum je dnes

Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.

Člověk to slovo vysloví a skoro by čekal, že hospodyně schová maso do komory, postaví na stůl mísu hrachu a oznámí, že od dneška bude třeba trochu se uskrovnit.

Na cestě křupal sníh, z komínů stoupal kouř a ve světnici se držela vůně dřeva, které hospodář přiložil do kamen. Sváteční návštěvy už pomalu ustupovaly všední práci. Ze svátečního pečiva zbylo pár posledních kousků, ale betlém ještě stál na svém místě.

Dvanáct měsíců se v kalendáři střídá tak samozřejmě, že nás většinou ani nenapadne ptát se, odkud dostaly svá jména.

Každé ráno se podíváme do kalendáře a bez velkého přemýšlení přijmeme, že je pondělí, středa nebo sobota. Dny mají svá jména tak samozřejmě, jako by se s nimi už narodily.

Zůstaňte s námi

Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.