Dnešní den nebyl ničím výjimečný. A přece by byla škoda nechat ho jen tak odejít.
Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Zář 16
⏳ Když okna chodila k potoku
Dnes otevřeme okno, vezmeme kbelík s vodou, hadřík a pustíme se do práce. Naši předkové však mohli vzít okno téměř doslova pod paži a odnést je k potoku.
Nad Blatinami se z hlubokých lesů zvedá mohutná Drátenická skála, které se odedávna říká také Drátník nebo Dráteničky. Její dvě stě metrů dlouhá rulová hradba, rozlámaná mrazem a časem, se tyčí až do výšky pětatřiceti metrů.
Zář 16
🪶 Koník v maštali
Od kravky a kozího chlívku se tentokrát zastavíme u zvířete, které nebylo jen součástí hospodářství, ale především pomocníkem při nejtěžší práci. Ve větším statku bývala vedle chléva také maštal a v ní kůň.
Celý život vzpomínám na babiččiny buchty.
Staré sčítací operáty většinou otevíráme proto, abychom zjistili, kdo v chalupě žil, odkud přišel nebo čím se živil. Někdy nám však zažloutlé stránky prozradí i něco, co jejich zapisovatelé vůbec neměli v úmyslu uchovat.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.