👩🏻🌾 Obyčejný den, který stojí za zapamatování
Dnešní den nebyl ničím výjimečný. A přece by byla škoda nechat ho jen tak odejít.
S Dolárkem jsme trochu česali jablíčka. Ta nejzralejší už začínají padat do trávy, a tak nastal čas podívat se do koruny stromu a naplnit první košíky. Dolárek samozřejmě bedlivě dohlížel, aby žádné zakutálené jablíčko nezůstalo bez povšimnutí.
Jedna z našich starých jabloní natahuje několik větví přes plot až do sousedovic zahrady. Jablíčka na nich se tak každé ráno usmívají rovnou na sousedy – a ta už patří jim. Stačí je jen utrhnout nebo posbírat z trávy. Strom hranice pozemků nezná a o svou úrodu se dělí docela samozřejmě.
Ani ostatní úroda se u nás nepočítá jen podle toho, kolik se jí vejde do sklepa. O jablíčka jsme se podělili se sousedy z jedné i druhé strany.
A když jsme s Dolárkem obcházeli sousedy s košíky, samozřejmě nezůstalo jen u jejich předání. U každých dveří jsme se na chvíli zastavili a prohodili pár slov – co je kde nového, co se letos urodilo, co ještě čeká na zahradě a jak rychle se nám léto přehouplo do podzimu. Taková krátká sousedská zastavení se nikam nezapisují, a přece k životu na vesnici patří stejně jako jabloně naklánějící své větve přes plot.
A tak se teď z jednotlivých kuchyní možná line vůně strouhaných jablek, jablečného kompotu i pomalu vařených povidel. Někde už čeká na stole jablečný štrúdl, jinde se z trouby vytahuje jablečný koláč.
Stačilo pár košíků ze zahrady a vůně jablek se rozběhla od jedné chalupy ke druhé.
Také jsme očistili uschlou cibuli. Jednu po druhé jsme zbavili suchých slupek a připravili ji k uskladnění. Ještě nedávno rostla v záhonku a dnes už čeká, až si pro ni během zimy přijdeme do zásoby. I obyčejná cibule v sobě nese kus léta – slunce, déšť i všechnu práci, která začala malou sazeničkou na jaře.
Při takovém dni člověk několikrát obejde zahradu. Tady sebere spadlé jablko, tam se zastaví u záhonku a jinde jen chvíli postojí a rozhlédne se. Léto ještě docela neodešlo, ale podzim už se pomalu hlásí o své místo. Pozná se podle zralého ovoce, suchých cibulových slupek i večera, který přichází o něco dříve.
Nebyl to den velkých událostí. Jen pár košíků jablek, připravená cibule, několik slov prohozených přes plot či u sousedních dveří a Dolárek, který byl jako vždy u všeho.
Ale možná právě takové dny stojí za zapamatování nejvíc. Obyčejné, klidné a naplněné tím, co máme kolem sebe – zahradou, domovem a lidmi, se kterými se můžeme podělit.