🕯️ Když svatý Michal zavřel léto

Včera přišel svatý Václav a s ním čas počítat, co pole a louky přes léto daly. Dnes, devětadvacátého září, stojí v kalendáři svatý Michal. Jako by za Václavem došel zavřít vrata, která zůstala od léta ještě pootevřená.

Ráno už bývá chladné. Nad zahradou se drží mlha, tráva studí do nohou a člověk se po cestě ven rád vrací do tepla světnice. Ve stodole a v komoře se hledá místo pro poslední úrodu. Jenže Michalův příběh nezačíná na poli.

Ten, který má křídla, meč a váhy

Svatý Michal není dávný hospodář ani poutník, který by kdysi prošel vesnicí. Je to archanděl Michael. V křesťanském vyprávění vystupuje jako ochránce a bojovník proti zlu; proto ho na starých obrazech a sochách vídáme s křídly, mečem a drakem u nohou. Někdy drží také váhy. Ty připomínají představu, že na konci lidského života záleží na tom, jak člověk žil. Dnešní církevní svátek patří spolu s ním také archandělům Gabrielovi a Rafaelovi.

Představme si starý kostelík za soumraku. Za dveřmi už čeká sychravý večer, uvnitř ještě doznívá světlo. Člověk zvedne oči k malovanému Michalovi a spatří meč i váhy. Možná si vzpomene, že stejně jako úrodu bude jednou skládat účty také ze svého života.

Venku se však zatím musí postarat o docela obyčejné věci: o zvířata, zásoby a střechu nad hlavou.

Ovce se vracejí domů

Konec září býval pro pastevce časem návratů. V některých krajích právě ke svatému Michalu končila společná pastva ovcí. Hospodáři si je znovu rozebrali, vyrovnali se s pastýřem a stádo, které celé léto patřilo k sobě, se rozešlo do jednotlivých dvorů. Nebyl to všude stejný den ani stejný zvyk, ale obraz ovcí vracejících se z pastvin se k Michalovu času dobře hodí.

Zkusme si ten návrat představit v našem kraji. Od lesa se ozývá zvonec. Po cestě přichází pastýř, ovce se tlačí jedna za druhou a u vrat už vyhlížejí hospodáři. Děti by nejraději hned poznaly tu svou. Dospělí mají jiné starosti: zda jsou všechny v pořádku, jestli je dost sena a jaké počasí přijde.

Michal jim na tu poslední otázku odpovědět neuměl. Přesto se lidé pokoušeli najít znamení.

Co prozradila duběnka

Jedna stará pranostika radila, aby si člověk na svatého Michala všiml "kulek dubových" — duběnek. To jsou kulaté útvary, které můžeme najít na dubu. Podle starého podání měla jejich podoba napovědět, jaký bude příští rok: vlhké nitro slibovalo deštivé léto, vyschlé léto suché. Lidé hledali předpověď dokonce i podle toho, co uvnitř našli.

Dnes bychom podle rozlomené duběnky počasí neplánovali. Přesto je na tom zvyku něco milého. Někdo musel cestou kolem dubu zvednout hlavu, podívat se pozorně na větve a odnést si domů malou kulatou záhadu. Zahrada, les i pole pro něj byly plné znamení, kterých by si spěchající člověk sotva všiml.

K Michalovi se vázalo také pořekadlo "Michalské víno — panské víno, Havelské — selské." Starý zápis jím připomíná, jak vinaři sledovali počasí a čas dozrávání hroznů. V našich kopcích by ovšem hospodář spíš než víno obhlížel brambory, jablka a místo v komoře.

Poslední světlo nad zahradou

Svatý Michal tedy nepřinášel jediné velké rozhodnutí. Spíš připomínal mnoho drobných starostí, které bylo dobré vyřídit, dokud to šlo: vrátit zvířata do bezpečí, uložit úrodu, prohlédnout střechu a nezapomenout, že světlé večery už nebudou trvat dlouho.

I dnes se dá jeho den poznat bez kalendáře. Slunce ještě umí zahřát záda při práci na zahradě, ale večer už si člověk rád pospíší domů. Za oknem se rozsvítí, v kuchyni zavoní něco teplého a zahrada pomalu utichne.

Svatý Michal za létem nezabouchl vrata. Jen je přivřel, aby dovnitř netáhlo.