Zář 06
⏳ Když i láska uměla vykat
Dnes nám připadá naprosto samozřejmé, že dítě řekne: "Mami, pojď sem," manžel zavolá na svou ženu křestním jménem a babičce vnouče bez rozpaků tyká.
Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Když dnes procházíme Křižánkami, slyšíme šumění Svratky a vítr v korunách stromů. Před sto lety by se k těmto zvukům přidával ještě jeden.
U nás se na návštěvy nechodí vždycky dveřmi. A už vůbec se předem neohlašují.
Zář 05
⏳ Za svitu petrolejky
Jakmile se dnes začne stmívat, bezmyšlenkovitě sáhneme po vypínači. Rozsvítíme v kuchyni, v pokoji, na chodbě – a někdy svítíme i tam, kde zrovna nikdo není.
Vysočina bývala odjakživa krásný kraj.
Zář 03
🌫️ O zlém adjunktovi
Býval kdysi v milovských lesích adjunkt, kterého lidé neměli rádi.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.