Dnes popel ze dřeva vymeteme z kamen a mnoho přemýšlení mu nevěnujeme. Trochu ho přijde na zahradu, něco na kompost a zbytek skončí jako odpad.
Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Zář 08
🕯️ Vlaštoviček rozloučení
Narození Panny Marie – 8. září
Kalendář už ukazuje září a člověk by skoro čekal, že léto poslušně sbalí kufry a uvolní místo podzimu. Jenže letos se mu od nás z kopců nějak nechce.
Kde přesně býval rybník Kukla, jak byl veliký a co se s ním vlastně stalo, to je dodnes tak trochu záhada.
Dnes chodíme do lesů na houby, na borůvky nebo jen tak na procházku. Před sto a více lety ale býval les také pracovištěm. Ozývaly se v něm sekery dřevorubců, povozy svážely dřevo a mezi stromy se na některých místech celé dny a noci zvedal modravý kouř.
Dnes nad svým příjmením většinou příliš nepřemýšlíme. Dostaneme ho při narození a provází nás celý život. Píšeme ho do formulářů, podepisujeme se jím a připadá nám samozřejmé, že stejné příjmení nosili náš tatínek, dědeček i pradědeček.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.