👩🏻‍🌾 Léto ještě neřeklo poslední slovo

Kalendář už ukazuje září a člověk by skoro čekal, že léto poslušně sbalí kufry a uvolní místo podzimu. Jenže letos se mu od nás z kopců nějak nechce.

Ráno už je znát, že se něco mění. Tráva bývá mokrá, vzduch je chladnější a dveře na zahradu už člověk neotvírá s takovou samozřejmostí jako ještě před pár týdny. Ale stačí, aby se sluníčko vyhouplo trochu výš, a září si zase na pár hodin začne hrát na srpen.

A zahrada mu v tom docela ochotně pomáhá.

Květiny pořád kvetou, jako by o konci léta vůbec nic nevěděly. Švestkám to stále sluší na stromě, jablka pomalu dozrávají a tu a tam je ještě co přinést domů. Už to nejsou plné košíky všeho možného jako uprostřed léta. Spíš takové malé každodenní úlovky.

A právě ty mám možná nejraději.

Jednou pár jablek. Podruhé hrst švestek. Jindy poslední okurky nebo kytičku růží do vázy. A když má člověk štěstí, najde po cestě ještě pár hub, které vydají alespoň na bramboračku.

Léto se zkrátka nevzdává bez boje.

Jen večery už ho pomalu prozrazují. Slunce zapadá dřív, na zahradě se rychleji šeří a člověk se najednou přistihne, že místo dlouhého vysedávání venku docela rád zamíří zpátky do chalupy.

Podzim už někde za kopcem určitě čeká.

Ale dokud nám léto ještě sem tam pošle teplé odpoledne, necháme ho být.

Vždyť na dlouhé večery, studená rána a první jinovatku bude času dost.