🌫️ Když ještě rybník Kukla nepukl

Kde přesně býval rybník Kukla, jak byl veliký a co se s ním vlastně stalo, to je dodnes tak trochu záhada.

Podle starých vyprávění se rozkládal v místech dnešního Kuklíku a rozhodně neměl být žádným malým rybníčkem.

A právě s rybníkem Kukla se pojí také pověst o vzniku dnešního Kuklíku.

Když Kukla pukla

Vyprávělo se, že jednoho dne mohutná hráz nevydržela.

Kukla pukla.

Masa vody se vyvalila do údolí a hnala se po Fryšávce dál krajem. Povodeň měla být tak veliká, že ještě v Jimramově lidé dlouho ukazovali, kam až tehdy voda vystoupala.

A mezi lidmi se říkávalo:

"Když Kukla pukla, až potud voda tekla."

Když voda opadla, zůstalo po velikém rybníku prázdné údolí. A právě tam měla postupně vyrůstat nová stavení.

Podle pověsti tak vznikla ves, jejíž jméno dodnes starou Kuklu připomíná.

Kuklík

Co z toho je dávná skutečnost a co během let přidala lidská paměť, dnes těžko rozsoudit.

Po rybníku Kukla nám mnoho nezůstalo.

Ale něco přece.

Jméno Kuklík.

A pověsti.

Většina z nich vypráví právě o tom, jak Kukla pukla.

My si ale povíme jednu z časů, kdy ještě nepukla.

A objeví se v ní náš starý známý.

Honza z Bříšče

Štika jako hrom

Jednou přijel na kukelský hamr na vizitaci zámecký pán.

Rybník se mu líbil, ale ještě víc ho zaujala obrovská štika, kterou právě toho dne vytáhli z vody.

To byla nějaká ryba!

Šupiny se jí na slunci leskly a ve štoudvi sebou mrskala tak, že voda stříkala na všechny strany.

Zámecký pán už si představoval, jak bude štika pěkně upečená vonět na stole.

Jenže právě v tu chvíli šel kolem Honza z Bříšče.

A Honza nebyl jen vyhlášený silák.

Byl také pořádný jedlík.

Když štiku uviděl, dostal na ni takovou chuť, že povídá:

"Víte co, pane? Vsadíme se. Já tu štiku sním celou na posezení. A jestli ne, dám vám soudek piva."

Zámecký pán si prohlédl štiku.

Potom Honzu.

A zase štiku.

Takovou rybu přece jeden člověk sníst nemůže!

Ani Honza.

"Platí," řekl nakonec. "Ale jestli ji sníš, dostaneš soudek nejlepšího piva ode mě."

Honza zasedl ke stolu

Štiku upekli a Honza se dal do jídla.

Jedl.

A jedl.

A pořád jedl.

Když konečně odložil příbor, z obrovské štiky zůstalo na talíři jen pár kostí.

Zámecký pán nevěřil vlastním očím.

Ale co slíbil, musel splnit.

Honza vyhrál soudek nejlepšího piva.

Pán se vydal zpátky k Novému Městu a Honza vyrazil po hrázi směrem k Německému, kde měl ještě něco na práci.

Jenže po chvíli ho začala štika v břiše nějak tlačit.

Honza se podrbal na hlavě.

"Kdyby tak bylo něco na zajedení…"

Košíky plné trnek

A jako na zavolanou zahlédl dvě babky zabrané do hovoru.

U nohou měly košíky plné krásných modrých trnek.

Honza se dlouho nerozmýšlel.

Jednu do pusy.

Druhou.

Třetí.

A potom už to šlo ráz na ráz.

Trnky mizely a pecky létaly.

Když se babka Staňková konečně otočila, málem ji ranilo.

Košík byl prázdný.

"Ty budižkničemu!" spráskla ruce. "Vždyť já ty trnky měla na prodej! Chtěla jsem si za ně koupit nový hrnec!"

Honza byl ale dobrák od kosti.

Když zjistil, co provedl, slíbil:

"Tak vám ten hrnec koupím."

A šli spolu do krámu.

Pět zlatek za hrnec?!

Jakmile babka zjistila, že Honza skutečně zaplatí, vybrala si ten největší hrnec, který v obchodě měli.

Byl pořádný.

Snad půl prasete by se do něj vešlo.

Honza si ho prohlédl.

"Tak kolik?"

"Pět zlatek," povídá kupec.

Honza vytřeštil oči.

"Pět zlatek?! Za hrnec?"

Začal smlouvat.

Kupec však neslevil ani krejcar.

"Je to největší a nejlepší hrnec, který mám."

"Největší?" podivil se Honza. "Vždyť je tak malý, že když si stáhnu gatě, v cuku letu ho naplním!"

Babka s kupcem vyprskli smíchy.

Smáli se, až se za břicho popadali.

Nakonec kupec povídá:

"Tak víš co, Honzo? Když to dokážeš, hrnec je tvůj. A zadarmo."

Neměl to říkat.

Honza vyhrál podruhé

Honza už nějakou dobu cítil, že obrovská štika a dva košíky trnek v jeho břiše dělají svoje.

A tak na nic nečekal.

Stáhl gatě…

A dál snad nemusíme zacházet do podrobností.

Řekněme jen, že hrnec naplnil až po okraj.

A podle pověsti ještě trochu přeteklo.

Kupec přestal mít chuť se smát.j

Ale slovo je slovo.

Babka dostala svůj nový hrnec.

Honza se nejdřív pořádně dosyta najedl a potom se také důkladně vyprázdnil.

Rybník Kukla přišel o velikou štiku.

Zámecký pán o soudek nejlepšího piva.

Kupec o hrnec za pět zlatek.

Babka přišla o dvě nůše trnek, ale získala nový hrnec.

A Honza?

Ten odešel spokojený.

A rybník Kukla naštěstí ještě nějaký čas vydržel.

Protože kdyby pukl právě tehdy, kdo ví, co všechno by se podle pověsti svezlo s vodou až do Jimramova.