🌺 Zimní královny 

Na zahradě bývá v zimě ticho. Záhony odpočívají, větve jsou holé a člověk už se pomalu začíná těšit na první květ. Právě v takovou chvíli přicházejí čemeřice. Nenápadně, bez jarního spěchu, jako by dobře věděly, že jim celá zahrada patří.

Zatím je doma nemám. Přišla mi však nabídka z mého oblíbeného zahradnictví a od té chvíle se k jejich obrázkům vracím. Bílé květy připomínají kousek čerstvého sněhu, růžové a vínové zase přinášejí barvy do dnů, kdy jich bývá venku tak málo. Některé sklánějí hlavičky k zemi, jako by si své tajemství chtěly nechat pro sebe. Člověk se k nim musí trochu sehnout — a možná právě proto si jich všimne o to víc.

Říká se jim také vánoční růže, ale u nás na Vysočině jim žádné Vánoce slibovat nebudu. Zima ve Žďárských vrších si umí dát načas. Třeba vykouknou až ve chvíli, kdy začne ustupovat sníh. I to bude krásné: přijít k záhonu a zjistit, že pod zimní peřinou už někdo chystal jaro.

Místo pro ně mám v předzahrádce. Od ostatní zahrady ji odděluje plot, který jsme pořídili už za Brixinky. Naše chlupatá zlatíčka chtějí být zkrátka tam, kde je panička, a já nemám srdce je za to hubovat. Brixinka by svou velkou tlapkou dokázala malou sazenici zasadit ještě o kus hlouběji, nebo ji rovnou zlomit. Dolárek by zase mezi květinami určitě zavětřil krtka a pustil se do důkladného rytí. Za plotem budou mít čemeřice a Dolárek může dál zahradničit po svém.

Ještě jim vyberu kousek místa v polostínu, kde půda po dešti nezůstává dlouho mokrá. Pak už je nechám zabydlet se. Čemeřice nemají rády, když se s nimi stále stěhuje, a tak bych jim chtěla najít domov na dlouhé roky.

Možná letos zasadím jen několik rostlin. Ale už teď si představuji ten okamžik, kdy půjdu kolem předzahrádky v kabátě, zahrada bude ještě napůl spát a mezi listy uvidím první poupě. Malou připomínku, že jaro nemusí přijít naráz. Někdy nejprve pošle své zimní královny.