Každá stará vesnice má své příběhy. Některé najdeme zapsané v matrikách a starých knihách, jiné se po generace předávaly jen ústně. A jeden takový příběh vypráví také o tom, jak mohly ke svému jménu přijít Křižánky.
Tak se žije u nás v kopcích.
Žijeme tu trochu jinak. V kopcích, kde jaro přichází později, vítr má pořádnou sílu a zahrada si často dělá, co chce. Kde ráno začíná cestou ke slepicím, dveře jsou otevřené pro Dolárka a v kuchyni voní chleba, který potřebuje svůj čas.
Mám ráda věci, které mají příběh. Naši chalupu a zahradu se vzrostlými stromy. Recepty, které se u nás vařily dávno přede mnou. Zavařování, pečení, práci rukama i obyčejné pozorování toho, co se během roku mění kolem nás.
A protože člověk nežije jen zahradou, kuchyní a slepicemi, občas tu bude i něco úplně jiného. Vzpomínka, zkušenost, radost, něco, co mě překvapilo – nebo prostě můj názor na věci kolem nás.
Nechci nikomu říkat, jak má žít.
Jen se podělit o to, jak žijeme my, co se nám osvědčilo a co stojí za to nezapomenout.
Tak vítejte u nás v kopcích.
Kalendář v chalupě
Dny s lístečkem vás zvou k malému zastavení.
Malé zastavení · Podtržené datum je dnes
Kliknutím na název nahlédnete do celého měsíce.
Když se začal přibližovat důchod, věděli jsme s manželem jedno – nechceme ho prožít v ruchu velkoměsta - toho jsme si užili už dost. Pro další období jsme chtěli život klidnější, blíž přírodě, s vlastní zahradou a místem, kde se ráno člověk podívá z okna a místo ulic a domů vidí stromy.
Červenec pozlatil pole a srpen se vydal po mezi kolem strniště.
Červen uklidil seno pod střechu a červenec se rozhlédl po polích.
Čvn 01
🌦️ Když červen zavoněl senem
Květen se ještě naposledy ohlédl po rozkvetlých stromech a červen už vešel do zahrady s plnou náručí zeleně.
Duben nechal na židli poslední teplý svetr a květen otevřel dveře do zahrady.
Zůstaňte s námi
Nové příběhy z našich kopců mohou přijít až k vám.