🏘️ Z devíti chalup vyrostla vesnice

Jak sklo, železo a pilníky proměnily Moravské Křižánky

Když dnes člověk prochází Křižánkami, vidí dlouhou horskou vesnici rozloženou v údolí mezi lesy Žďárských vrchů. Chalupy stojí podél cest a potoka, některé tu pamatují celé generace lidí.

Jen těžko si přitom představíme dobu, kdy zde stálo jen několik málo stavení.

Při pátrání po historii naší chalupy jsme se postupně dostávali stále hlouběji do minulosti. Listovali jsme starými urbáři, katastry, matrikami i sčítacími operáty. A z příběhu jednoho domu se pomalu začal skládat příběh mnohem větší.

Příběh vesnice, která vyrostla mezi lesy.

Od první zmínky k malé horské osadě

První písemná zpráva o Moravských Křižánkách pochází z roku 1437, kdy Jan z Pernštejna zajišťoval věno své manželce Barboře z Valdštejna a mezi uváděnými vesnicemi se objevují také Křižánky.

V roce 1580 už Moravské Křižánky náležely k novoměstskému panství.

Nebyla to krajina, která by člověku dávala živobytí snadno. Dlouhé zimy, krátká léta, kamenitá půda a všude kolem les.

Právě ten les se však nakonec stal jedním z důvodů, proč se malá osada začala měnit.

Devět chalup mezi lesy

Ve starých pramenech jsme při našem pátrání narazili na Křižánky ještě jako na malou osadu několika hospodářství.

Devět chalup. Několik rodin. Pole, dobytek, les a povinnosti vůči vrchnosti.

Tak mohl vypadat jeden z nejstarších obrazů vesnice, který se nám podařilo zachytit.

Jenže počátkem 17. století se začalo dít něco, co život zdejších lidí postupně proměnilo.

Les už nebyl jen místem, které bylo třeba vykácet pro kousek pole nebo kam se chodilo pro dřevo.

Začal dávat práci.

Když les začal dávat práci

Na počátku 17. století se s Moravskými Křižánkami začíná spojovat železářství a sklářství. Fungoval zde hamr a svou práci zahájila také sklářská huť.

Pro obě výroby představovaly rozsáhlé okolní lesy skutečné bohatství. Poskytovaly palivo, suroviny i práci.

Bylo třeba dřevařů, uhlířů, řemeslníků, lidí zajišťujících dopravu i pracovníků samotných provozů.

A ti všichni potřebovali někde bydlet.

Vedle starších hospodářských usedlostí tak postupně přibývaly další, často malé domky. Právě s rozvojem zdejšího sklářství je spojována výstavba obydlí pro místní dělníky – chalup, které se později staly charakteristickou součástí Křižánek.

Sklářská výroba časem zanikla, zatímco hamr pracoval až do druhé poloviny 19. století.

Malá horská osada však mezitím rostla.

A staré prameny nám postupně začínají ukazovat nejen hospodáře, ale také domkáře – lidi s vlastním domkem, avšak bez takového pozemkového zázemí, jaké měli větší hospodáři.

Křižánky se pomalu měnily z převážně zemědělské osady v místo, kde stále důležitější roli hrála práce a řemeslo.

A někdy v té době přibyla i naše chalupa

Právě do této proměny vesnice zapadá také její příběh. V Josefínském katastru z roku 1789 jsme ji zatím nedokázali bezpečně doložit. O několik let později už ale máme pevný bod.

Dne 28. května 1796 se narodil Johann Veselý a matrika u jeho narození uvádí Moravské Křižánky číslem naší chalupy.

Naše chalupa tedy v roce 1796 prokazatelně stála.

Josefínský katastr z roku 1789 končí v Moravských Křižánkách domem čp. 71. Naše číslo tehdy ještě nestálo. O pouhých sedm let později už máme jistotu – 28. května 1796 se v něm narodil Johann Veselý. Naše stará dáma tedy vyrostla někdy mezi lety 1789 a 1796, právě v období, kdy Moravské Křižánky dál rostly a přibývaly v nich nové domy.

Sedm let. Někde mezi nimi se začal psát příběh naší staré dámy. Který rok byl ten první, si zatím nechává pro sebe.

Kdy přesně byla postavena a kdo byl jejím prvním hospodářem, zatím nevíme. Právě několik let na konci 18. století zůstává v jejím příběhu stále zahaleno tajemstvím.

Možná však není náhoda, že vznikla právě v době, kdy vesnice rostla a přibývaly další domky.

Vesnice pilníkářů

Když význam starších způsobů obživy postupně slábl, našli si zdejší lidé další řemeslo.

Na počátku 20. let 19. století se v Křižánkách začala šířit ruční výroba pilníků.

O jejích počátcích se dodnes vypráví několik příběhů. Jeden mluví o Francouzovi, který se v Křižánkách usadil a naučil místní pilníky vyrábět, jiný o saských vandrovnících. Místní tradice zná také legendárního Bořka, u něhož se měli vyučit další pilníkářští mistři.

Ať už byl skutečný počátek jakýkoli, řemeslo zde zapustilo hluboké kořeny.

V malých domácích dílnách se ručně sekaly zuby do ocelových polotovarů a umění výroby pilníků se předávalo z generace na generaci.

Pilníkářství postupně poskytovalo obživu velké části obyvatel a význam si udrželo až do doby před druhou světovou válkou.

Z malé osady mezi lesy se stala horská řemeslnická vesnice.

Sto jedenáct domů a téměř sedm set lidí

A potom přichází údaj, který snad nejlépe ukazuje, jak obrovskou proměnou Moravské Křižánky prošly.

Ottův slovník naučný zachycuje stav z roku 1890

• 111 domů
  
• 685 obyvatel
  
• Trojtřídní škola
  
• Parní pila
  
• Myslivna
  

Sto jedenáct domů.

Když si vedle tohoto čísla postavíme onu malou osadu ze starých pramenů, je to neuvěřitelná změna.

A vesnice ještě rostla.

V roce 1900 žilo v Moravských Křižánkách 711 obyvatel – nejvíce v celé dostupné řadě sčítání.

Vesnice plná dětí

Najednou také mnohem lépe rozumíme zprávám o velkém počtu dětí v místní škole.

V obci se 111 domy a téměř sedmi sty obyvateli jich muselo být opravdu hodně. Už údaj z roku 1890 ostatně uvádí trojtřídní školu.

Zkusme si na chvíli místo statistiky představit obyčejné ráno v tehdejších Křižánkách.

Z více než stovky komínů stoupá kouř. Někdo odchází do lesa, jiný k pile, další usedá ve své malé dílně k pilníkům. Hospodyně rozdělávají oheň, hospodáři obstarávají dobytek a děti vyrážejí do školy.

Za číslem 685 se najednou neskrývá statistika.

Je to 685 lidských životů.

A za dveřmi každé ze 111 chalup jeden rodinný příběh.

Jedním z těch domů byla také naše stará chalupa.

Potom začalo lidí ubývat

Na přelomu 19. a 20. století dosáhly Moravské Křižánky svého populačního vrcholu.

Pak se směr pomalu obrátil.

Svět, který po několik staletí umožňoval uživit v horské vesnici stovky lidí, postupně mizel. Hamr dávno utichl, změnila se výroba, skončila éra domácích pilníkářských dílen a lidé stále častěji hledali práci jinde.

Křižánky se začaly měnit znovu.

Co po nich zůstalo

A právě tady se historie zvláštním způsobem uzavírá.

Domky, které kdysi vznikaly z obyčejné potřeby dát střechu nad hlavou rodinám zdejších dělníků a řemeslníků, dnes patří k největšímu bohatství Křižánek.

Křižánky jsou dnes největší vesnickou památkovou rezervací v Kraji Vysočina.

Staré chalupy zůstaly svědky doby, kdy se v okolních lesích tavilo sklo, duněl hamr, pracovaly pily a z malých pilníkářských dílen se ozýval pravidelný zvuk práce.

A mezi nimi stojí i jedna stará dáma s číslem 80.

Víme, že v roce 1796 už tu byla. Víme, kdo v ní později žil. Víme, že přežila požár, přestavbu i více než dvě století proměn vesnice.

Jen jedno nám zatím neprozradila.

Kdo ji postavil a kdy přesně se její příběh začal psát.

Ale možná si i stará chalupa smí jedno malé tajemství ještě chvíli nechat.