👩🏻‍🌾 Když jahody dostanou nový domov

Jahodová sezóna je už dávno za námi. Na sladké červené plody zůstala jen vzpomínka a mohlo by se zdát, že o jahodník se budeme znovu zajímat až na jaře.

Jenže právě září je čas, kdy můžeme rozhodnout o jahodách příštího léta.

U nás na zahradě nastává jednou za tři roky malé stěhování. Staré rostliny vystřídají mladé sazenice a jahodový záhonek se přestěhuje na jiné místo.

A právě teď je na to nejvyšší čas.

Proč jahody po třech letech stěhuji

Jahodník sice dokáže na jednom místě růst řadu let, ale postupně stárne. Úroda už nemusí být tak bohatá, plody se zmenšují, porost houstne a starší rostliny bývají náchylnější k chorobám.

Proto své jahodníky po třech letech obnovuji.

Zároveň střídám záhonky. Mladé sazenice nedávám tam, kde právě skončily staré jahody, ale připravím jim nové místo. Původní záhon tak dostane od jahod na několik let odpočinek.

Je to jednoduché pravidlo, které se mi osvědčilo.

Září je na sázení jako stvořené

Mladé jahodníky potřebují před zimou především dobře zakořenit. A září jim k tomu nabízí ještě vyhřátou půdu, zatímco slunce už většinou nemá sílu vrcholného léta.

Čím dříve na podzim sazenice zasadíme, tím více času dostanou na vytvoření dobrého kořenového systému.

U nás v kopcích se zářijovou výsadbou příliš neotálím. Podzim dokáže přijít rychle, noci se brzy ochladí a první mrazíky nás někdy překvapí dříve než v nížinách.

Nejdřív připravit nový záhonek

Jahody mají rády slunce, dobrou půdu a místo, kde se dlouho nedrží voda.

Nový záhon proto nejprve důkladně vypleji a půdu nakypřím. Pokud potřebuje přilepšit, zapracuji do ní dobře vyzrálý kompost. Čerstvý hnůj těsně před výsadbou raději nepoužívám.

A potom už mohou přijít mladé sazenice.

Jedno malé srdíčko rozhoduje

Při sázení jahod je důležitá jedna nenápadná maličkost.

Uprostřed rostlinky je srdíčko – místo, odkud vyrůstají nové listy. To nesmí skončit hluboko pod zemí, ale ani příliš vysoko nad ní. Má zůstat přibližně v úrovni povrchu půdy.

Kořínky při sázení pokud možno směřuji dolů, zahrnu je zeminou, půdu kolem rostlinky lehce přitlačím a každou sazenici pořádně zaliji.

První týdny po výsadbě potom hlídám, aby půda úplně nevyschla. Mladé rostlinky ještě nemají kořeny dostatečně rozvinuté a právě vláha rozhoduje o tom, jak dobře se na novém místě ujmou.

Teď už hlavně dobře zakořenit

Na podzim nepotřebuji, aby jahodníky vytvořily záplavu nových listů.

Potřebuji něco mnohem důležitějšího – aby dobře zakořenily, zesílily a připravené vstoupily do zimy.

Proto už je zbytečně neženu do bujného růstu. Stačí vláha, podzimní slunce a čas.

A zatímco se mladé jahodníky zabydlují, vím, že práce na jejich novém záhonku ještě docela neskončila.

Až přijde čas česneku

V hlubokém podzimu se totiž k jahodám nastěhuje ještě jeden soused.

Česnek.

Jeho stroužky sázím mezi jahodníky až později, když je půda pořádně vychlazená a zima už skutečně klepe na dveře.

Tahle společná výsadba se mi osvědčila, a tak ji opakuji.

A letos mám dokonce svého favorita – česnek Karel IV. Udělal mi radost pěknou úrodou, a proto mu chci dát místo i v nové výsadbě.

Jahody jsou tou dobou už zakořeněné a připravené na zimu. Česnek si mezi nimi najde své místo a v zemi si počká na jaro.

A potom přijde jeden z těch malých okamžiků, které má člověk na zahradě rád. Mezi jahodovými lístky se začnou objevovat rovné zelené špičky česneku.

Jeden záhon končí a druhý právě začíná

Na zahradě vlastně nikdy není úplný konec.

Když v červnu utrhneme poslední jahodu, už za pár měsíců připravujeme úrodu dalšího roku. Starý záhon ustoupí novému, tříleté rostliny vystřídají mladé a zahrada si zase trochu vymění místa.

Teď v září jsou nové jahodníky ještě malé. Čeká je podzim, zima, sníh a dlouhé měsíce, než mezi jejich listy zahlédneme první červenou barvu.

Ale příští jahodová sezóna začíná vlastně už teď.

A až v červnu utrhneme první voňavou jahodu přímo ze záhonku, na zářijové sázení už si možná ani nevzpomeneme.

Zahrada ale ano.