🪶 V komoře
Z černé kuchyně vstoupíme do komory. Je tu chladněji, světla jen málo a všechno má své místo. Komora nebyla místností, v níž se od rána do večera žilo. Přesto se bez ní domácnost jen těžko obešla. Uchovávalo se zde to, co rodina vypěstovala, vyrobila a potřebovala opatrovat.
A právě tady na nás čekají další slova, která z běžné řeči téměř odešla.
Moučnice nebyla nádoba na stole
U stěny stávala veliká dřevěná truhla zvaná moučnice. Nebyla určena na šaty ani na prádlo. Uchovávala se v ní mouka, někdy oddělená přepážkami podle druhu.
Víko muselo dobře přiléhat, aby se k mouce nedostala vlhkost ani myši. Moučnice patřila k důležitým věcem v domácnosti. Mouka znamenala chléb, kaši, placky i sváteční pečivo.
Dnes by nám její jméno mohlo připomínat malou nádobku stojící vedle cukřenky. Stará moučnice však bývala pořádným kusem nábytku.
Chléb patřil do chlebníku
Upečené bochníky se ukládaly do chlebníku. Nebyl to dnešní malý box položený na kuchyňské lince, ale dřevěná skříňka nebo truhlička, v níž měl chléb své bezpečné místo.
Chléb se nepekl každý den. Musel vydržet mnohem déle než dnes, a proto se s ním také jinak zacházelo. Nekrájelo se z něj bez rozmyslu a ani tvrdší krajíc nepřišel nazmar.
Díže a ošatky čekaly na další pečení
Když se zrovna nepeklo, mohla být v komoře uložena také díže – větší dřevěná nádoba, v níž se zadělávalo těsto na chléb.
Vedle ní čekaly ošatky, do kterých se vytvarované bochníky ukládaly ke kynutí. Slovo ošatka ještě známe, ale málokdo dnes ví, jak důležité místo měla při domácím pečení chleba.
Díže nebyla jen obyčejnou nádobou. Patřila k cennému vybavení domácnosti, zacházelo se s ní opatrně a po práci musela být dobře očištěna a uložena.
Krajáče s mlékem
V chladné komoře mohly stát široké kameninové nádoby zvané krajáče. Nalévalo se do nich čerstvé mléko a nechávalo se ustát, aby se na jeho povrchu usadila smetana.
Sebraná smetana potom přišla do máselnice. Pravidelným pohybem tlouku se v ní stloukalo máslo. Byla to práce namáhavá, ale v chalupě, kde se chovala kráva, docela obyčejná.
Krajáče a máselnice nebyly ozdobou. Patřily ke každodennímu koloběhu mezi chlévem, komorou a stolem.
Kameňáky pro domácí zásoby
Na policích stávaly kameňáky – těžké kameninové nádoby, často opatřené víkem. Uchovávalo se v nich sádlo, povidla, nakládané potraviny a další zásoby.
Kamenina nepropouštěla světlo a komora poskytovala potřebný chlad. Nebylo třeba ledničky ani plastových krabiček. Stačila dobrá nádoba, vhodné místo a zkušenost hospodyně.
Truhla a almara
Komora nechránila jen potraviny. V dřevěné truhle bývalo složeno domácí plátno, prádlo, sváteční šaty a všechno, co nemělo přijít do každodenního užívání.
Později se vedle truhel objevovaly také almary – vysoké skříně na šatstvo a prádlo. Slovo almara dnes zní téměř pohádkově, ale kdysi označovalo docela obyčejnou a potřebnou součást domácnosti.
V truhle mohlo být uloženo i plátno utkané doma. Nebyla to obyčejná zásoba látky, ale výsledek dlouhé práce, který měl pro rodinu skutečnou cenu.
Slova ukrytá v přítmí
Komora nebyla přeplněným skladištěm všeho, co se jinam nevešlo. Každá věc v ní měla své místo a svůj význam. Moučnice chránila mouku, chlebník upečené bochníky, díže a ošatky čekaly na další pečení, v krajáčích se ustávalo mléko a kameňáky střežily domácí zásoby.
Dnes většinu jejich práce převzaly kuchyňské skříňky, lednice a nejrůznější krabičky. S původními věcmi však pomalu odešla i jejich jména.
A tak už málokdo otevře moučnici, zvedne víko kameňáku nebo hledá čisté plátno v almaře. V přítmí staré komory však tato slova stále čekají, až je znovu vyslovíme.