🐾 “Paničko, nač hrábě? Máš mě!”

Panička říkala, že nastal čas rozvézt kompost.

Zpozorněl jsem.

Kompost znám. Chodíme kolem něj celý rok a já pravidelně kontroluji, jestli se uvnitř něco děje. Děje. Tolik vůní pohromadě nemá ani příkop za zatáčkou. A to už je, prosím, místo s velmi bohatým programem.

Jako správní zahradníci se o náš kompost každoročně staráme. Panička má na starosti, co do něj přijde a kdy se přehodí. Já zjišťuji, jak voní, co v něm šustí a jestli by se nedal trochu prohrábnout.

Dal by se. Skoro vždycky.

Tentokrát měl kompost putovat ke keříkům. K rybízům, angreštům, malinám i ostružinám. Panička povídala, že jim přilepšíme.

To schvaluji. Když může dostat přilepšení rybíz, jistě časem dojde i na zahradníka.

Pro jistotu jsem se držel poblíž.

Odborník nastupuje

Sotva se kompost objevil na správném místě, pustil jsem se do práce.

Přední tlapky zabraly, hlína pěkně létala a já během chvilky předvedl, co dokáže zkušený norfolk teriér bez jediného pohledu do zahradnické příručky.

Prohrabat. Provzdušnit. Rozmělnit. Rozmístit.

Něco dopředu, něco dozadu, něco pod sebe.

Panička se na mě podívala.

"Dolárku…"

Tohle oslovení má několik významů. Poznám je podle délky.

Krátké "Dolárku!" obvykle znamená, že jsem byl spatřen.

Dlouhé "Dolááárku!" znamená, že jsem byl spatřen při něčem velmi zajímavém.

Tentokrát to bylo něco mezi. Pokračoval jsem tedy pomaleji, aby mohla lépe sledovat pracovní postup.

A co udělala panička?

Vzala hrábě.

Zásadní nedůvěra v pracovníka

Nejdřív jsem nevěřil vlastním očím.

Stojím tady. Mám čtyři nohy, z toho dvě právě v plném pracovním nasazení. Kompost je krásně prohrabaný. Kožíšek už nese první známky poctivě odvedené práce.

A ona bere hrábě.

"Haf!"

Panička začala hrabat.

"Haf haf!"

Hrabat nepřestala.

Musel jsem tedy přistoupit k důraznějšímu vysvětlení.

"Paničko! Vždyť už to dělám! Podívej se na moje tlapky! Vidíš na nich někde přestávku?"

Panička hráběmi stáhla kompost zpátky ke keříku.

Chvíli jsem na to koukal.

Já ho pracně dostanu od keříku. Ona ho vrátí ke keříku.

Takhle se přece nemůžeme nikam posunout.

Pak vzala motyku.

To už jsem se ozvat musel. Člověk nemůže mlčet ke všemu, zvlášť když je na zahradě jediný přítomný odborník.

A když přišla na řadu lopata, ohlásil jsem celou záležitost tak hlasitě, aby o ní věděly i maliny na druhém konci zahrady.

Nač máme tolik nářadí, když máme mě?

Já se nemusím nosit z kůlny. Nerezavím. Nepotřebuji násadu. A když mě panička zavolá, většinou přijdu.

Podle toho, co právě očichávám.

Každý keřík musí mít dohled

Postupovali jsme zahradou.

Rybízy dostaly svou porci. Angrešty také. U malin bylo třeba všechno důkladně očichat a ostružiny jsem zkontroloval s patřičným odstupem.

Na některých rostlinách oceňuji plody mnohem víc než způsob, jakým jednají s kolemjdoucím zahradníkem.

Panička vozila, nabírala, rozhrnovala a upravovala.

Já doprovázel, prohrabával, kontroloval a připomínkoval.

Občas řekla:

"Uhni maličko."

Uhnul jsem přesně tam, kam potřebovala položit lopatu.

Nemohl jsem přece vědět, že bude chtít pracovat právě na místě, které jsem si vybral pro odborný dohled. Mohla to oznámit předem.

Také si několikrát povzdechla.

Zřejmě únavou. Řídit tolik nářadí musí být vyčerpávající.

Já si vystačím s tlapkami.

Růžičky už mají peřinu

S růžičkami jsme si poradili už předtím. Pěkně jsme je s paničkou přihrnuli před zimou.

Panička kolem nich dělala kopečky a já stál poblíž, připravený zasáhnout, kdyby některý potřeboval rozebrat.

Nepotřeboval prý žádný.

To mě trochu překvapilo, protože jsem tam viděl několik míst, kde by se dalo velmi pěkně hrábnout. Ale uznal jsem, že když už růžičky dostaly zimní peřinu, neměl bych jim ji hned odestýlat.

Máme tedy růžičky přihrnuté, keříky obdarované a další velkou podzimní práci hotovou.

Panička se narovnala a rozhlédla po zahradě.

"Tak, Dolárku, máme to."

Měla pravdu. Pohledem jsem přejel celé naše pracoviště.

Kompost rozvezený. Keříky zaopatřené. Nářadí připravené k úklidu. Moje tlapky důkladně použité.

Spokojeně jsem si odfrkl.

Zápis vedoucího zahradníka

Dnešní práci hodnotím kladně.

Panička byla pilná, snaživá a navzdory své nepochopitelné zálibě v hrábích odvedla slušný výkon. Ještě s ní budu muset probrat některé pracovní postupy, ale na podzim už to necháme být.

Teď je čas jít domů.

Panička odloží rukavice, já si přinesu trochu zahrady na tlapkách a oba si odpočineme. Ona bude mít radost, že je zase kus práce za námi.

Já budu přemýšlet, proč si člověk pořídí teriéra, a potom si koupí ještě motyku.

Paničko, příště nech nářadí v kůlně. Já ti to prohrabu. A jestli to potom budeš chtít zase zpátky ke keříkům, domluvíme se předem. 🐾