👩🏻🌾 Ořešákové listí nemusí pryč
I podzimní nadílka má své využití
Kdo má na zahradě pořádný ořešák, ten to zná. V létě pod jeho korunou hledáme příjemný stín, na podzim sbíráme ořechy – a vzápětí začnou padat listy. Ne po jednom. Někdy máme pocit, že rovnou po kolečkách.
Ten náš ještě mezi staré velikány nepatří. Sázeli jsme ho s manželem po našem příchodu na Křižánky, a tak je pro mě trochu víc než jen další strom na zahradě. Rok od roku mohutní a pomalu z něj vyrůstá ten statný, majestátní ořešák, jaký si člověk představí u staré venkovské chalupy.
A ořešák míval u stavení své místo odedávna. Nebyl ceněný jen pro ořechy, stín a krásné dřevo. Tradovalo se také, že jeho výrazná vůně odpuzuje mouchy, komáry a další létající "breberky", a právě proto se ořešáky vysazovaly v blízkosti chalup a hospodářských stavení. Zda opravdu dokázaly vytvořit kolem domu neviditelnou ochrannou hradbu, nechme našim předkům. Jedno je ale jisté – typická vůně ořešákových listů je výrazná i dlouho poté, co je usušíme. A právě toho využívám dodnes.
Jenže spolu s podzimním listím se pravidelně vrací také jedna stará zahrádkářská rada:
Ořešákové listí musí ze zahrady pryč. Na kompost nepatří, je jedovaté a nic pod ním neporoste.
Jenže ono to není tak jednoduché.
Proč má ořešák tak špatnou pověst
Pověst nevznikla úplně bez příčiny. Ořešák obsahuje látku zvanou juglon, která může ovlivňovat růst některých jiných rostlin. Právě odtud pochází zkušenost, že se některým rostlinám v bezprostředním okolí ořešáku příliš nedaří.
Postupem času se ale z této skutečnosti stalo mnohem jednodušší pravidlo: ořešákové listí je jedovaté a musí pryč.
A to už je příliš velké zjednodušení.
Spadané listí ořešáku je především organická hmota. Rozkládá se sice pomaleji než jemné listí některých ovocných stromů, ale rozložit se dokáže.
Na kompost ano, jen s rozumem
Není potřeba naplnit celý kompost pouze ořešákovým listím. Stejně jako u ostatního zahradního odpadu prospívá kompostu pestrost.
Ořešákové listí proto můžeme promíchat s trávou, listím jiných stromů, zbytky rostlin a dalším běžným materiálem ze zahrady. Když jej předem posekáme sekačkou nebo jinak nadrobíme, rozklad ještě urychlíme.
Při kompostování se rostlinné látky postupně rozkládají a z někdejšího obávaného listí se nakonec stává součást běžného kompostu.
Takže hromadu listí pod ořešákem bych nenechávala celou zimu ležet na trávníku – ale rozhodně ji také nepovažuji za nebezpečný odpad, kterého je třeba se co nejrychleji zbavit.
Já si část listí schovávám
U nás má ovšem ořešákové listí ještě další cestu.
Část putuje do kurníku.
A kvůli tomu ořešák vůbec neočesávám. Počkám, až listí na podzim samo opadá. Pěkné a zdravé listy sesbírám, nechám je důkladně proschnout a schovám v suchu.
Zajímavé je, že ani po usušení neztratí svou charakteristickou intenzivní ořešákovou vůni.
Suché listí potom během roku přidávám do kurníku jako tradiční přírodní doplněk proti všelijakým "breberkám", které bychom tam raději neměli. Samozřejmě to nenahrazuje pravidelný úklid, kontrolu kurníku ani případné řešení skutečného napadení parazity. Ale jako součást běžné péče se mi ořešákové listí osvědčilo.
A když už nám ho strom každoročně nabídne tolik, proč ho nevyužít?
Ořešák znaly dobře už naše babičky
Ořešák totiž nebyl v minulosti ceněný jen kvůli ořechům a dřevu.
Jeho listy, zelené oplodí i nezralé plody nacházely místo v domácnosti a lidovém léčitelství. Zelené listy obsahují mimo jiné třísloviny a další rostlinné látky a připravovaly se z nich odvary.
Tradičně se používaly především zevně – k omývání pokožky, do koupelí nebo k péči o vlasy a vlasovou pokožku. Ořešák se objevoval také v domácích prostředcích využívaných proti obtížnému hmyzu.
U léčebného užívání už je ovšem dobré oddělit starou lidovou zkušenost od dnešních prokázaných účinků. To, že se něco používalo po generace, ještě neznamená, že můžeme o ořešákovém čaji tvrdit, že "čistí cévy", léčí křečové žíly nebo nahrazuje léčbu kožních onemocnění.
Ale jako připomínka toho, jak všestranně naši předkové dokázali využít jediný strom, je ořešák krásným příkladem.
A ještě trochu barvy
Kdo někdy loupal čerstvé vlašské ořechy ze zeleného oplodí bez rukavic, dobře ví, jakou sílu v sobě ořešák ukrývá.
Hnědé prsty jsou někdy památkou na sklizeň na několik dalších dnů.
Právě barvicích schopností ořešáku se využívalo při přírodním barvení. Oplodí a další části rostliny dokážou vytvořit krásné odstíny od žlutohnědé až po tmavě hnědou. Ořešák tak měl své místo nejen v zahradě a domácím léčitelství, ale také při barvení textilu a dalších materiálů.
Strom, ze kterého se využilo skoro všechno
Možná jsme si v posledních desetiletích příliš zvykli rozdělovat věci na úrodu a odpad.
Ořech je úroda. List je odpad.
Naši předkové tak přísnou hranici často neměli. Ořechy snědli nebo uskladnili, dřeva si vážili, zelené oplodí i listy dokázali využít a to, co nakonec opravdu dosloužilo, se vrátilo zpátky do půdy.
A možná právě ořešákové listí je pěknou připomínkou, že ani my nemusíme na podzim všechno, co spadne ze stromu, okamžitě považovat za něco, čeho je třeba se zbavit.
Takže až letos ořešák začne shazovat svoji každoroční nadílku, nebudu přemýšlet, jak ji dostat ze zahrady pryč. Něco dostane kompost a ty nejhezčí listy si zase nasuším pro slepičky.
Protože i obyčejná hromada listí pod stromem může být docela užitečná.