🌫️ Medlovské stříbrné zvony
Když dnes stojíte u Medlova a díváte se na jeho klidnou hladinu, těžko by vás napadlo, co všechno se podle starých pověstí ukrývá pod vodou.
Vypráví se totiž, že tam, kde je dnes rybník, bývalo kdysi bohaté městečko Medlov.
V okolních kopcích se tehdy dolovalo stříbro a zvláště kolem Odrance ho prý země vydávala dostatek. Medlovským se dařilo a své bohatství dávali rádi na odiv.
Dokonce si nechali pro svůj kostel ulít veliké zvony z ryzího stříbra.
Když se rozezněly, jejich hlas se nesl daleko přes okolní kopce.
Jenže bohatství s sebou přineslo také pýchu.
A ta, jak praví staré přísloví, předchází pád.
Jednoho dne se celé městečko propadlo do země. Domy, kostel i jeho stříbrné zvony zmizely a na místě někdejšího Medlova zůstal jen veliký rybník.
Co vyryla svině z bahna
Uplynulo mnoho let.
Jednou na podzim rybník vypustili a pasáček z nedaleké Fryšavy pásl na jeho břehu stádo prasat.
Vepříkům se mokré bahno náramně líbilo. Ryli v něm rypáky a hledali, co by našli k snědku.
Najednou si pasáček všiml, že jedna stará svině vyrývá ze země něco podivného.
Něco se v blátě zalesklo.
Přišel blíž, odhrnul trochu bahna – a nevěřil vlastním očím.
Ze země vyčníval okraj velikého zvonu.
Pasáček nechal prasata prasaty a utíkal s novinou do Fryšavy.
Zpráva se dostala k rychtáři a od něj až k vrchnosti v Novém Městě. Brzy dorazili k Medlovu dělníci a začali kopat.
A nenašli jeden zvon.
Našli čtyři.
Čtyři dávné stříbrné zvony ze zatopeného Medlova.
Zvony putovaly do Nového Města
S velikou slávou byly zvony odvezeny do Nového Města a zavěšeny na kostelní věž.
Když se poprvé rozezněly, lidé prý stáli a poslouchali.
Tak nádherný hlas ještě neslyšeli.
Zvony zněly čistě a mohutně a pověst dokonce tvrdí, že jejich hlas bylo slyšet až v daleké Jihlavě.
A právě tam začal být problém.
Jihlavští konšelé Novému Městu jeho vzácné zvony záviděli.
Jak to, že veliká a bohatá Jihlava nic podobného nemá, zatímco malé město mezi horami se chlubí čtyřmi stříbrnými zvony?
Nabídli za ně veliké peníze.
Novoměstští chvíli váhali.
Nakonec ale řekli ne.
A Jihlavští odjeli s nepořízenou.
Když zaznělo "Hoří!"
Netrvalo dlouho a v Novém Městě se konal veliký jarmark.
Náměstí bylo plné lidí, prodavači vyvolávali své zboží, všude panoval ruch.
A najednou se ozvalo:
"Hoří!"
Potom další výkřik.
A další.
Požár vypukl na několika místech najednou.
Podle pověsti za ním stáli právě Jihlavští, kteří se Novému Městu pomstili za odmítnutý prodej zvonů.
Plameny zachvátily město. Hořely domy a nakonec začal hořet také kostel.
A vysoko ve věži visely čtyři medlovské zvony.
Když oheň zesílil, zřítily se dolů.
Stříbro nevydrželo žár a nádherné zvony, které přečkaly zkázu celého Medlova i dlouhá léta pod zemí, byly zničeny.
Hlas, který už se nevrátil
Když požár skončil, měšťané posbírali, co ze vzácných zvonů zůstalo.
Z kovu nechali ulít zvony nové.
Také zvonily.
Jenže už nikdy neměly ten nádherný hlas, který se podle pověsti nesl z Nového Města přes kopce až k Jihlavě.
Možná to tak ale bylo lepší.
Nové zvony už totiž nikomu nestály za závist.
Až někdy půjdete kolem Medlova, na chvíli se zastavte a podívejte se na jeho hladinu.
Třeba si vzpomenete na městečko, které tam podle pověsti kdysi stálo.
A na čtyři stříbrné zvony, které měly tak krásný hlas, že se jim nakonec stal osudným.