🌫️ Klarinetista ve vlčí jámě

Dnes už si jen těžko představíme, že se lidé v našich kopcích báli po setmění vyjít za vesnici. Lesy bývaly hluboké, cesty pusté a kromě všelijakých lapků a pobertů se krajem potulovali také vlci.

Lidé se proti nim bránili, jak uměli. Kolem cest a na okrajích lesů kopali hluboké vlčí jámy, zakrývali je chvojím a dovnitř dávali návnadu. Kdo znal kraj, dobře věděl, kudy chodit. Jenže stačila tma, trocha nepozornosti – a neštěstí bylo hotové.

A právě o jedné takové vlčí jámě se kdysi vyprávělo na Fryšavě.

Když se muzika protáhla

Jednou byla na Fryšavě v hospodě muzika. Hrálo se, zpívalo a tancovalo skoro až do rána. Když bylo po všem, muzikanti se vydali domů. Jen klarinetista, veselý chlapík, se v hospodě ještě trochu zdržel.

Když konečně vyrazil, ostatní už byli dávno pryč.

Měsíc svítil, cesta byla dobře vidět a klarinetistovi se šlo docela pěkně. Jenže sotva došel k lesu, měsíc se schoval za mraky.

Najednou nebylo vidět ani na krok.

Muzikant klopýtal přes kořeny, hledal cestu – a potom už jen ucítil, jak se mu pod nohama propadla zem.

Spadl rovnou do vlčí jámy.

Nebyl tam sám

Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Opatrně se postavil, zkusil ruce i nohy a s úlevou zjistil, že má všechny kosti celé. Pak začal kolem sebe šmátrat.

A našel svůj klarinet.

To byla v tu chvíli snad jediná dobrá zpráva.

Když měsíc znovu vykoukl zpoza mraků, muzikant se rozhlédl po svém nedobrovolném vězení.

Vtom se z druhého konce jámy ozvalo hluboké zavrčení.

Klarinetistovi zatrnulo.

V jámě totiž nebyl sám. Už předchozího dne do ní spadl veliký vlk, prý samotný vůdce smečky.

Vlk vycenil zuby a začal se chystat ke skoku.

Muzikant neměl nůž, hůl ani nic jiného, čím by se mohl bránit. V ruce držel jen svůj klarinet.

"Když už má být po mně," pomyslel si, "tak si alespoň naposledy zahraju."

Přiložil klarinet k ústům a spustil.

Nejpodivnější muzika v kraji

Tóny klarinetu se nesly nočním lesem.

A pak se stalo něco nečekaného.

Vlk přestal útočit, zvedl hlavu a začal výt.

Klarinetista hrál dál.

Čím déle hrál, tím žalostněji vlk vyl. Klarinet a vlčí hlas se spojily v tak podivnou muziku, jakou snad okolní lesy nikdy předtím neslyšely.

A tak hráli spolu celou noc.

Jeden proto, aby si zachránil život.

A druhý nejspíš proto, že se mu ta muzika vůbec nelíbila.

Ranní záchrana

Když se rozednilo, začali lidé z Fryšavy vycházet na ranní mši. Tu zaslechli od lesa něco zvláštního.

Klarinet.

A mezi jeho tóny vlčí vytí.

Několik odvážnějších se vydalo za zvukem a brzy stáli nad vlčí jámou. Dole našli promrzlého a vyděšeného klarinetistu – a proti němu velikého vlka.

Doběhli pro hajného. Ten se s vlkem vypořádal a muzikanta vytáhli z jámy ven.

Klarinetista prý od té doby už nikdy nechodil v noci domů sám.

A svůj klarinet?

Ten opatroval jako největší poklad.

Vždyť nebýt jeho, možná by se o podivné noční muzice z fryšavských lesů nikdy žádná pověst nevyprávěla.