🪶 Kravka a její telátko

Ve chlévě už je čerstvě nastláno. Hospodyně doplnila seno do jeslí, nalila vodu do žlabu a teď se může zastavit u jeho nejcennější obyvatelky – u kravky.

Na malé horské chalupě nebývalo početné stádo. Někdy byla ve chlévě jediná kráva, a přesto na ní závisela velká část živobytí celé rodiny. Dala mléko, z něhož bylo máslo, tvaroh i kyselé mléko, poskytla hnůj pro chudá políčka a v případě potřeby mohla pomoci také v tahu.

Tak tomu bývalo i v naší chalupě. Když bylo lépe, stála ve chlévě kravka. Když se hospodářství vedlo hůře, musela rodině postačit alespoň koza.

Krávou se musela teprve stát

Mladé samici, která ještě neměla tele, se neříkalo kráva, ale jalovice, někdy také jalůvka. Teprve když se poprvé otelila, stala se z ní kráva a mohla být označena jako prvotelka.

Březí kráva bývala stelná. Dnes toto slovo mimo hospodářství téměř neslyšíme, dříve mu však rozuměl každý, kdo se staral o dobytek. Hospodář dobře věděl, kdy se má kráva telit, a s blížícím se časem ji hlídal o to pozorněji.

Narození telete bylo radostnou, ale také nejistou událostí. Na zdraví krávy i mláděte záviselo další živobytí rodiny. Když se vše podařilo a telátko se postavilo na nejisté nohy, mohl si hospodář oddechnout.

První husté mléko po otelení se nazývalo mlezivo. Nebylo určeno hospodářům, ale především novorozenému teleti. Teprve po něm začala kravka dávat běžné mléko.

Bez telátka tedy nebylo ani mléko. To, co dnes přineseme domů v láhvi nebo krabici, mělo ve staré chalupě svůj začátek právě v tichém koutě chléva u stelné krávy a čerstvě narozeného telete.

Jalovička, býček, nebo vůl

Také s telátkem se pojmenování postupně měnilo. Ze samičího telete vyrůstala jalovička a později jalovice. Sameček byl býček. Pokud zůstal určený k chovu, vyrostl z něj býk. Jestliže byl vykastrován a vychován k práci, stal se z něj vůl.

Dnes zní slovo vůl především jako nadávka, na hospodářském dvoře však mělo zcela jasný význam. Vůl byl klidnější a lépe ovladatelný než býk, a proto se zapřahal do vozu nebo do pluhu. V chudších hospodářstvích ovšem mohla při práci v tahu pomáhat také samotná kráva.

Když telátko přestalo pít mléko od matky, bylo odstaveno. Mladému zvířeti po odstavení se říkalo odstávče. Další z téměř zapomenutých slov, které kdysi označovalo přesně určené období jeho života.

Když kravka spustila mléko

Dojení patřilo k pracím, které neznaly neděli ani svátek. Kravku bylo třeba podojit pravidelně, obvykle ráno a večer. Zvíře si pamatovalo známý hlas, dotek i čas a na svou hospodyni bývalo zvyklé.

Hospodyně usedla vedle kravky na nízkou stoličku a pod vemeno postavila nádobu. Když začalo mléko téct, říkalo se, že kravka spustila mléko. Do ticha chléva se ozýval pravidelný zvuk proudů dopadajících na dno nádoby.

Ani nádoba na dojení neměla všude stejné jméno. Říkalo se jí dojačka nebo doják. Na severozápadní Moravě se užívala také doječka, zatímco na většině Moravy byl známý hrotek. Na česko-moravském pomezí se objevovalo i prosté pojmenování plecháč.

Nejstarší nádoby bývaly dřevěné, později se vyráběly z pocínovaného plechu. Musely se udržovat v naprosté čistotě, protože mléko snadno přejímalo pachy a rychle se kazilo.

Čerstvě nadojené mléko se přecedilo přes čisté plátno a odneslo do chladné komory nebo sklepa. V hliněném krajáči se nechalo ustát a na povrchu se postupně vytvořila smetana. Z ní se stloukalo máslo, zatímco další mléko se nechávalo zkysnout nebo se z něj dělal tvaroh.

Když kravka zaprahla

Kráva nedávala mléko bez přestání. Před narozením dalšího telete se dojení postupně omezilo a nakonec ustalo. Říkalo se, že kravka zaprahla nebo že ji hospodář nechal zaprahnout.

Po určitou dobu tak mléko v chalupě chybělo. Hospodyně s tím musela počítat a hospodařit se zásobami jinak. Teprve další otelení přineslo nové mlezivo pro telátko a potom opět mléko pro rodinu.

Kolik mléka se při jednom dojení získalo, označovalo slovo nádoj. Nebyl každý den stejný. Záležel na krmení, roční době, zdraví zvířete i na tom, jak dlouho uplynulo od otelení. Hospodyně proto dobře poznala, když kravka dávala méně než obvykle.

Největší bohatství malé chalupy

Kravka ve chlévě znamenala každodenní práci, starost i odpovědnost. Bylo třeba jí obstarat seno na celou zimu, nosit vodu, čistit stání, podestýlat a hlídat její zdraví. Jediná nemoc mohla připravit rodinu o mléko i velkou část majetku.

Proto se o kravce mluvilo s úctou. Nebyla jen jedním z mnoha zvířat ve dvoře. Na malé chalupě představovala jistotu, že bude čím zahustit polévku, z čeho udělat tvaroh pro děti a čím přilepšit skromnému jídlu.

Když se vedle ní narodilo zdravé telátko, nebyl to pouze nový život ve chlévě. Byla to naděje, že hospodářství bude pokračovat i v dalším roce.