🐓 Když slepičky nechtějí nosit holínky

Slepičky mají rády mnoho věcí. Čerstvě nasypané zrní, hrst zeleného, sluníčko na peří a záhon, do kterého se zrovna nesmějí podívat. Jednu věc však rády nemají – bláto.

A přiznejme si, že podzimní a zimní počasí umí ze slepičího výběhu vytvořit místo, do kterého by dobrovolně nevkročila ani kachna v holínkách.

Po letošní zimě vypadal náš výběh právě tak. Jakmile zem rozmrzla, ukázalo se, co všechno se pod sněhem ukrývalo. Tedy hlavně bláto. Hodně bláta. Slepičky našlapovaly opatrně, zvedaly nožky nezvykle vysoko a tvářily se, jako bych snad za počasí mohla já.

Nezbylo než se pustit do práce.

Bláto jsem poctivě odstranila z celého výběhu. Bylo ho tolik, že se kompost naplnil skoro dřív, než jsem si stačila uvědomit, do čeho jsem se pustila. A protože samotná zem by při prvním dešti opět změkla, přišla na řadu dřevěná štěpka.

Aspoň našly využití větvičky po stříhání stromků a keřů. Místo aby ležely někde na hromadě, prošly štěpkovačem a vytvořily slepičkám nový povrch. Výběh rázem vypadal upraveněji a jeho obyvatelky jej okamžitě přišly zkontrolovat.

Jedna štěpku rozhrabala, druhá ji přesunula jinam a třetí se rozhodla ověřit, zda se pod ní náhodou neskrývá něco dobrého. Během několika minut bylo jasné, že moje pečlivé rozhrnutí štěpky bylo pouze návrhem. Konečné úpravy si slepičky provedly samy.

Letos jsem se však rozhodla postoupit v boji s blátem ještě o kousek dál.

Střechu výběhu chci na zimu zakrýt nepromokavou plachtou. Ta už dorazila a nyní čeká, až k ní přibudou potřebné úchyty. Potom se s Dolárkem pustíme do práce.

Já budu plachtu natahovat, upevňovat a přemýšlet, kam ještě patří který držák. Dolárek bude pobíhat kolem, kontrolovat každé moje hnutí a hlasitě upozorňovat na to, že se ve výběhu děje něco mimořádného. Zvláštní pozornost jistě věnuje žebříku, nářadí a všemu, co se pohne. Zkrátka bude vykonávat důležitou funkci stavbyvedoucího.

Slepičky budou celé dílo pozorovat z bezpečné vzdálenosti. Možná s nedůvěrou, možná se zvědavostí a docela určitě s nadějí, že při práci někde upadne něco k snědku.

Pokud všechno dopadne podle plánu, déšť ani sníh už nebudou padat přímo do výběhu. Štěpka zůstane déle suchá, bláta bude méně a slepičí nožky se nebudou při každém kroku bořit do studené země.

Samozřejmě si nedělám iluze, že zima na Vysočině projde kolem našeho kurníku po špičkách. Přijde déšť, vítr, sníh i obleva a všechno se možná několikrát vystřídá během jediného dne. Ale každý kousek suchého místa se počítá.

A tak budou mít naše slepičky střechu nad hlavou, štěpku pod nohama a každodenní hotelový úklid k tomu. Snad se letos v zimě budou mít opravdu jako v bavlnce. Nebo alespoň jako v pořádně načechrané peřince.

Jediné, co jim zatím pořizovat nebudu, jsou holínky.

I když podle jejich výrazů při pohledu na první podzimní louži mám někdy pocit, že je ode mě tak trochu očekávají.