🏘️ Když se u Křižánek platilo mýto
Dnes projedeme Křižánkami, aniž bychom nad tím příliš přemýšleli. Jen zpomalíme v zatáčkách, uhneme protijedoucímu autu a možná se na chvíli zastavíme u mostu přes Svratku.
Na konci 19. století však cesta přes vesnici vypadala docela jinak. Kdo přijížděl s povozem nebo hnal dobytek, musel počítat nejen s blátem, sněhem a kopci, ale také s několika krejcary na mýto.
Mýto na cestě přes naše kopce
V prosinci roku 1885 přinesly noviny zprávu o povolení vybírat mýto na okresní silnici vedoucí z Jimramova přes Německé, dnešní Sněžné, do Svratky.
Výběrní místa měla stát při vjezdu do Křižánek a při výjezdu z vesnice. Nešlo však o poplatek za vstup do Křižánek ani o clo na někdejší česko-moravské hranici. Mýto se vybíralo za používání okresní silnice a získané peníze měly pomáhat s její údržbou.
Kolik se platilo
Sazby byly stanoveny podle toho, kdo nebo co po silnici putovalo:
- čtyři krejcary za tažné zvíře v zápřahu,
- dva krejcary za tažné zvíře mimo zápřah nebo za kus těžkého hnaného dobytka,
- jeden krejcar za kus lehkého dobytka.
Sedlák přijíždějící s vozem taženým párem koní tedy zaplatil za oba koně. Hospodář ženoucí krávu nebo vola platil méně a nejnižší sazba náležela za drobnější dobytek. Na obyčejného pěšího pocestného se podle dochovaného sazebníku žádný poplatek nevztahoval.
Malá zastávka na cestě
Můžeme si představit vůz naložený dřevem, pytli obilí nebo zbožím, jak se pomalu blíží k vesnici. Koně odfrkují, kola drncají po nerovné cestě a vozka už hledá v kapse několik krejcarů.
U mýta se na chvíli zastaví, zaplatí a možná prohodí pár slov s výběrčím. Kdo jel před ním? Co je nového ve Svratce? Jak vypadá cesta k Jimramovu? Neprší už nahoře na kopcích?
I takové obyčejné mýtní místo mohlo být malou zastávkou, kde se potkávali lidé a kudy spolu se zbožím putovaly také novinky z okolí.
Jen na pět let
Povolení k vybírání křižáneckého mýta platilo od 1. ledna 1886 do konce prosince roku 1890.
Zatím nevíme, jak výběrní místo vypadalo ani kde přesně stálo. Mohla tam být jednoduchá závora, malá budka nebo jen člověk pověřený vybíráním poplatku. Dobová zpráva nám však připomíná, že ani obyčejná cesta přes vesnici nebyla vždy samozřejmostí.
Až tedy dnes pojedeme od Sněžného ke Svratce, můžeme si na okamžik představit, že před námi stojí závora. Jen místo hledání krejcarů už naštěstí stačí sundat nohu z plynu a opatrně projet našimi křižáneckými zatáčkami.
Pramen: Mährisch-schlesischer Correspondent, 9. prosince 1885.