🕯️ Když Pavel obracel zimu

Po Vincencovi se slunce zase schovalo.

Na chvíli pozlatilo sníh, připomnělo vinařům budoucí vinobraní a hospodářům úrodu, která zatím odpočívala kdesi daleko za zimou. Potom přišly mraky a krajina se znovu zachumlala.

V chalupě se dál přikládalo.

Ráno bylo potřeba prošlápnout cestu, přinést vodu a nachystat krmení. Večer se doplňovala polínka do koše a poslouchalo, jak vítr obchází stavení.

A pak přišel pětadvacátý leden.

Ve starém kalendáři stálo Obrácení svatého Pavla.

Hospodář se podíval z okna. Na dvoře mohl křupat mráz, ale také se mohla lesknout voda v kolejích. Pranostika počítala s obojím:

"Na Pavla obrácení též i zima se promění; buď popustí, nebo zhustí."

Pavel tedy nepřinášel jednoduchý slib.

Zima mohla povolit sevření.

Anebo je ještě utáhnout.

Pavel, který změnil cestu

Tentokrát už nejde o Pavla Poustevníka, kterému podle legendy přinášel havran chléb.

Pětadvacátý leden připomíná apoštola Pavla, jehož život se zásadně proměnil na cestě do Damašku.

Podle vyprávění ve Skutcích apoštolů se Saul, známý také jako Pavel, původně podílel na pronásledování prvních křesťanů. Do Damašku mířil právě s úmyslem další z nich zatknout.

Cestou jej však obklopilo prudké světlo. Padl na zem a zaslechl Ježíšův hlas. Když vstal, neviděl a do města ho museli odvést jeho průvodci.

Tam za ním přišel Ananiáš. Pavel znovu nabyl zraku a přijal křest. Z člověka, který křesťany pronásledoval, se postupně stal jeden z nejvýznamnějších hlasatelů jejich víry. 

Ve světnici mohl takový příběh připomenout, že ani cesta, po které člověk kráčí s naprostou jistotou, nemusí vést správným směrem.

Někdy je potřeba se zastavit.

Nechat si pomoci.

A vydat se dál jinak.

Lidová představivost pak slovo obrácení přenesla také do zimní krajiny.

Když se obrátil Pavel, mohla se přece obrátit i zima.

Buď popustí, nebo zhustí

"Na Pavla obrácení též i zima se promění; buď popustí, nebo zhustí."

V těch několika slovech je celá lednová nejistota.

Po tuhých mrazech mohla přijít obleva. Sníh na střeše změkl, u prahu se objevila voda a cesta přestala zvonit pod nohama.

Po mírných dnech se naopak mohlo přitáhnout.

Ráno držela vrata přimrzlá k zemi, na vědru se udělala ledová obruba a hospodář si při cestě ke stodole přitiskl límec blíž ke krku.

Jiné rčení znělo nadějněji:

"Den svatého Pavla na víru obrácení — zimy odvracení."

A další připomínalo světce, který přišel jen o několik dnů dříve:

"Svatý Fabián — zimy pán, svatého Pavla obrácení — zimy odvrácení."

Tak snadné to ovšem v našich kopcích nebývalo.

Únor teprve čekal za dveřmi a sníh si mohl pod zahradní zdí poležet ještě dlouho.

Pavlovo obrácení dávalo zimě místo v kalendáři.

Datum jejího odchodu však nikdo neznal.

Jasný den a plná sýpka

Při Pavlově dni lidé pozorně sledovali oblohu.

"Na svatého Pavla pohoda — jistá Boží úroda." 

Jasný den sliboval v lidových představách dostatek. Také další pranostika říkala:

"Den jasný Pavla svatého znamená hojnost dobrého."

Dochovalo se i starobyle znějící přání:

"Bude-li jasný den na svatého Pavla obrácenie, ten rok v ničemž nedostatku nenie." 

Člověk při těch slovech nemusel vidět nic vzdáleného.

Stačil mu pecen na stole. Mouka v truhle. Brambory ve sklepě a dost krmení pro všechno živé pod střechou.

Hojnost měla docela obyčejnou podobu.

Znamenala, že se při každém sáhnutí do zásob nemuselo přemýšlet, co bude za měsíc.

A tak mohl i jediný slunečný den uprostřed zimy přinést do chalupy trochu lehčí náladu.

Na poli se zatím nic nezměnilo.

U stolu se ale o příštím roce mluvilo s větší nadějí.

Půl ovčí zimy

Zatímco oči hledaly slunce, hospodář musel také do seníku.

"Na svatého Pavla obrácení — půl ovčí zimy."

To byla pranostika, která se dala skoro potěžkat v náručí.

Připomínala, že do pravidelné pastvy může zbývat ještě dlouhá doba a že by měla zůstat přibližně polovina zimních zásob krmiva. Bylo to hospodářské vodítko, jehož skutečný význam se měnil podle kraje, počasí i způsobu chovu. 

U nás v kopcích by se na předčasné jaro spoléhalo těžko.

Ovce nemohly žít z prodlužujícího se dne ani z naděje, že už se zima obrací.

Potřebovaly seno.

Hospodář otevřel vrata. V přítmí se ozvalo zašustění slámy a několik hlav se otočilo k jeho krokům.

Nabral suchou píci a položil ji do jeslí. Ovce se přisunuly blíž a za chvíli bylo slyšet jen tiché přežvykování.

Potom se rozhlédl po zbývajících zásobách.

Kolik náručí ještě vydají? Kolik týdnů bude potřeba krmit, než se louky opravdu zazelenají?

Venku bylo bílo.

Tady uvnitř ještě vonělo loňské léto.

Když stála voda v koleji

Obleva mohla potěšit člověka, který už měl mrazu dost.

Starý kalendář při ní ale znovu připomínal opatrnost:

"V den obrácení svatého Pavla, když teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci." 

Podobně zněla i další podoba:

"Na den Obrácení svatého Pavla když voda stojí v koleji, šetřte v žlabě s ojedí."

Ojedí je staré označení krmení či píce. 

Rozměklá cesta tedy ještě neznamenala, že bude brzy možné vyhnat zvířata na zelené.

Voda mohla do rána zmrznout. Nový sníh mohl schovat dvůr i všechny čerstvé stopy.

Právě v podobných rčeních slyšíme vedle snahy odhadnout počasí také zkušenost s dlouhou zimou.

Zásoby musely vydržet i tehdy, když se naděje na jaro opozdila.

Hospodář se mohl zaradovat z kapání pod střechou.

Při krmení ale dál odměřoval pozorně.

Vítr, který přiváděl kupce

Pavlův den měl i pranostiky, které hleděly za hranice dvora.

Karel Jaromír Erben zaznamenal ve své sbírce Prostonárodní české písně a říkadla:

"S které strany toho dne vítr věje, s té strany přijdou kupci na obilí." 

Najednou se před námi otevírá jiný kus hospodářova roku.

Obilí se muselo vypěstovat a sklidit. Část zůstala doma, část mohla jít na prodej. Záleželo na tom, zda kupec přijde a jakou cenu nabídne.

I taková starost se vešla do zimního pohledu na oblohu.

Odkud dnes vane?

Odtud snad jednou přijedou ti, kteří budou potřebovat zrní.

Vítr si zatím jen pohrával se sněhem u vrat.

V myšlenkách už ale po cestě rachotil vůz.

Když vítr připomínal vojnu

Ve stejné Erbenově sbírce stojí i mnohem tíživější rčení:

"Bude-li na den Obrácení sv. Pavla vítr vát, budou toho roku na vojnu brát." 

To už nebyla starost o sýpku.

Byla to obava, že někdo odejde od stolu a jeho místo zůstane dlouho prázdné.

Takové pranostiky nevypovídají o schopnosti větru předpovídat válku. Uchovávají strach lidí, do jejichž života zasahovaly odvody, nemoci a nedostatek, často bez možnosti cokoli ovlivnit.

Také další pavlovská rčení spojovala mlhu s nemocemi a nepříznivé počasí s drahotou.

K zimnímu vyprávění patří i tato temnější stránka.

Ne každý pohled z okna přinášel naději.

Někdy si člověk jen tiše přál dočkat roku, ve kterém zůstanou všichni doma a bude co jíst.

Medvěd se obrátil na druhý bok

Po takových obavách působí téměř konejšivě další lidový obraz:

"Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok." 

V zimním lese je ticho.

Sníh leží mezi stromy a někde v dobře ukrytém brlohu se podle pranostiky pohne spící medvěd.

Jen tolik.

Obrátí se a odpočívá dál.

Je to lidová představa, nikoli přesný kalendář medvědího zimování. Ve vyprávění ale krásně připomíná, že zima ještě trvá.

Také děti ve světnici si mohly představit, jak se veliký chlupáč zavrtal hlouběji do svého úkrytu.

Když ani medvěd nepospíchal ven, mohly si ještě chvíli přisednout ke kamnům.

Leden se chystal předat kalendář

Večer se vítr utišil.

Hospodář zavřel stodolu a přes dvůr přinesl poslední náruč dřeva. V chalupě bylo slyšet nádobí, praskání ohně a kroky těch, kteří se pomalu chystali ke spánku.

Pavlův den se nachýlil.

Jestli se s ním obrátila také zima, měly ukázat teprve další dny. Pranostiky uchovávaly zkušenosti, přání i obavy, ale jistotu budoucího počasí dát nemohly.

Seno bylo srovnané. Zvířata nakrmená. U kamen čekaly boty na další ráno.

Za lednem už stál únor a s ním Hromnice, o něco delší světlo a další staré věty, podle kterých se kdysi rozhlížela celá chalupa.

Zatím se ale ještě přiložilo.

Venku mohla zima popustit.

Mohla také zhustit.

Doma potřebovali, aby do rána vydrželo teplo.