🏘️ Když na jednoho učitele připadalo 106 dětí

Představme si malou venkovskou školu v Křižánkách na konci 19. století. Jednu učírnu, řady lavic, tabuli a učitele stojícího na vyvýšeném podiu. Zvenčí docela skromná budova. Uvnitř však čekalo tolik dětí, že nad čísly zapsanými ve školní kronice zůstává dnešní člověk stát v úžasu.

Na jednoho učitele zde totiž připadalo průměrně 106 žáků.

Škola, byt i malé hospodářství

Ve školní kronice se dochoval také náčrtek původní budovy. Největší část zabírala učírna s podiem pro učitele. Vedle ní se nacházel byt řídícího učitele s kuchyní a pokojíkem.

Pod stejnou střechou však byl také chlév, kůlna a další hospodářské zázemí. Pan učitel zde nejen vyučoval a bydlel, ale stejně jako ostatní lidé na vsi také hospodařil.

Škola tak nebyla jen místem, kam děti ráno přicházely za učením. Byla současně učitelovým domovem a malým hospodářstvím.

Dětí bylo přes dvě stě

Kronikář pečlivě zapisoval, kolik chlapců a děvčat bylo v jednotlivých letech povinno chodit do školy.

Ve školním roce 1880/81 jich bylo 193. V následujícím desetiletí jejich počet ani jednou neklesl pod 179 a většinou přesahoval dvě stovky.

Nejvíce dětí zaznamenala kronika ve školním roce 1884/85:

110 chlapců a 129 děvčat – dohromady 239 školou povinných dětí.

Samozřejmě to neznamená, že všechny seděly v jediné učírně současně. Děti různého věku byly rozdělovány do oddělení a vyučování se muselo přizpůsobovat možnostem školy. Přesto si jen těžko dokážeme představit, jak náročné bylo takové množství žáků učit.

Sto šest žáků na jednu učitelskou sílu

Nejvýmluvnější svědectví přináší zápis o školním roce 1888/89. Podle výroční zprávy zemské školní rady připadalo v novoměstském hejtmanství na jednoho učitele průměrně 63 žáků.

V Křižánkách však bylo toto číslo téměř dvojnásobné:

na jednu učitelskou sílu připadalo průměrně 106 žáků.

Učitel před sebou neměl jednu třídu stejně starých dětí. Musel se věnovat několika ročníkům a skupinám s rozdílnými znalostmi. Zatímco jedni se teprve učili číst a psát, druzí počítali nebo probírali pokročilejší učivo.

Také samotný kronikář považoval zdejší poměry za neúnosné. Do kroniky zapsal:

"Veliký počet tento oprávňuje zajisté myšlenku, aby se škola o 1 třídu co nejdříve rozšířila."

Ani rozdělení příliš nepomohlo

Ve školním roce 1891/92 navštěvovalo školu 221 dětí. Byly již rozděleny do dvou tříd a každá z nich ještě do dvou oddělení.

Jenže ani tato oddělení nebyla malá. Jednotlivé skupiny měly 42, 51, 58 a dokonce 70 žáků.

Když se dnes podíváme na náčrtek tehdejší školy, možná ji v duchu také uslyšíme. Šoupání lavic, vrzání tabulek, odříkávání násobilky i hlasy desítek dětí různého věku. A nad nimi hlas učitele, který se snažil každému předat alespoň něco.

Za několika řádky a sloupci čísel ve staré kronice se ukrývá každodenní život školy, která byla příliš malá pro všechny své žáky, ale přesto jim musela otevřít dveře.

A také práce učitelů, před kterou nezbývá než smeknout.