👩🏻🌾 Když hortenzie usínají
Jedna zůstane venku a zdobí zahradu i v zimě. Druhá se před mrazem stěhuje na verandu.
Hortenzie patří k těm rostlinám, které se s létem neloučí jen tak.
Jejich květy postupně ztrácejí barvu, zasychají, ale na keři zůstávají dál. A právě na podzim možná člověka napadne vzít nůžky a všechno pěkně ostříhat. Vždyť zahradu přece připravujeme na zimu.
Já je ale nechávám být.
Na zahradě mám dvě různé hortenzie – latnatou a velkolistou. Každá je jiná a každá u nás také tráví zimu jinak.
Latnatá zůstává na zahradě
Hortenzie latnatá je pěkně zasazená v zemi a nikam se nestěhuje.
Její velká květenství nechávám na keři i po odkvětu. Postupně uschnou, změní barvu a z letní krásky se stane úplně jiná rostlina.
A mně se líbí i tak.
Když se na suchých latách zachytí jinovatka nebo první sníh, dělá hortenzie na zahradě parádu i v době, kdy už jsou záhony téměř prázdné.
Proto ji na podzim nestříhám.
A vlastně ani není kam spěchat. Latnatá hortenzie vykvétá na nových výhonech, které si vytvoří až příští rok. Na její větší úpravu tedy bude dost času na konci zimy nebo časně zjara.
Teď může zůstat tak, jak je.
Velkolistá je jiný příběh
Moje velkolistá hortenzie roste ve velké nádobě.
A s tou zacházím před zimou opatrněji.
Právě velkolisté hortenzie často připravují budoucí květy už na výhonech z letošního roku. To, co na podzim vypadá jen jako obyčejná větvička s odkvetlým květem, už může ukrývat poupata pro příští léto.
A tak tady platí jednoduché pravidlo:
S nůžkami opatrně.
Odkvetlé květy nechávám na rostlině a větší stříhání si schovám až na jaro. Teprve potom je dobře vidět, co zimu zvládlo, kde se probouzejí zdravé pupeny a co můžeme bez obav odstranit.
Co jednou na podzim ustřihneme i s budoucími květy, to už na jaře zpátky nevrátíme.
A před zimou putuje na verandu
Protože velkolistou hortenzii pěstuji v nádobě, nenechávám ji přes zimu venku.
U nás na Vysočině dokáže zima ukázat zuby a rostlina v květináči je přece jen něco jiného než keř zasazený v zemi. Její kořeny nejsou chráněné okolní půdou a mráz se k nim dostane ze všech stran.
A tak když se zahrada pomalu ukládá k zimnímu spánku, čeká moji velkolistou hortenzii každoroční stěhování.
Putuje na verandu.
Tam je chráněná před největšími mrazy a v klidu čeká na další jaro. Přes zimu ji jen občas zkontroluji, aby zemina úplně nevyschla.
Žádné velké opečovávání nepotřebuje.
Také ona si potřebuje odpočinout.
Dvě hortenzie, dvě různé zimy
Je vlastně zajímavé, jak rozdílně mohou dvě rostliny, kterým obě říkáme hortenzie, prožít zimu.
Jedna zůstane venku. Vítr bude pohupovat jejími suchými květenstvími, jinovatka je obalí bílými krystalky a možná na nich bude ležet sněhová čepice.
Druhá bude schovaná na verandě.
Jedna si své nové kvetoucí výhony vytvoří až příští rok. Druhá už může v pupenech opatrovat květy, které nám ukáže příští léto.
A právě to je asi nejdůležitější, co jsem se u hortenzií naučila.
Než na podzim vezmeme do ruky nůžky, měli bychom vědět, jakou hortenzii vlastně máme.
Pokud si nejsme jistí, vůbec nic se nestane, když počkáme do jara.
Možná právě naopak.
Když hortenzie usínají
Na podzim tedy kolem svých hortenzií mnoho práce nemám.
Latnatou nechám stát na zahradě, protože její odkvetlé laty k zimě patří stejně jako jinovatka a sníh.
Velkolistou přestěhuji do bezpečí verandy.
A nůžky?
Ty mohou zatím zůstat pěkně uklizené.
Někdy totiž o tom, jak krásně nám rostlina příští rok vykvete, nerozhodne to, co na podzim uděláme.
Ale právě to, co neuděláme.
Hortenzie mohou v klidu usnout.
A my se můžeme těšit, čím nás zase překvapí na jaře.