🛠️ Když do vsi přišel dráteník
Kdysi stačilo, aby se mezi chalupami objevil cizí muž s rancem na zádech, několika jednoduchými nástroji a klubkem drátu, a hospodyně už věděly, co hledat.
Prasklý kameninový hrnec, otlučený džbán, děravý pekáč nebo nádobu, kterou by dnes člověk bez velkého přemýšlení vyhodil.
Tehdy se ale nevyhazovalo skoro nic, co se ještě dalo zachránit.
Do vsi přišel dráteník.
S dílnou na zádech
Drátenictví se rozšířilo především z chudých oblastí severozápadního Slovenska. Půdy tam nebylo nazbyt a uživit rodinu nebylo jednoduché. Muži proto odcházeli za výdělkem jinam.
A někteří si zvolili právě drát.
Dráteník nepotřeboval vlastní dílnu ani velké množství nářadí. To nejnutnější si dokázal nést s sebou a za prací chodil od vesnice k vesnici, od města k městu.
Jeho dílnou se tak na chvíli mohl stát dvůr, zápraží nebo kout u kamen.
A práce se téměř vždycky našla.
Hrnec ještě nemusí do střepů
Nejznámější prací dráteníků bylo spravování keramických nádob.
Prasklý hrnec dokázali stáhnout drátem tak, aby mohl dál sloužit. Jednodušší opravy se prováděly pomocí krátkých drátěných sponek, složitější vyžadovaly opletení části nádoby nebo celého hrnce drátěnou sítí.
A naši předkové si uměli pomoci opravdu vším.
Při opravě bylo potřeba střepy nejprve přidržet pohromadě. K tomu mohla posloužit třeba střídka rozžvýkaného chleba, později také kašička z mouky a vody. Pak už přišlo na řadu šídlo, kleště a drát.
Drátem se přitom neopravovaly jen staré hrnce. Oplétaly se někdy i nádoby nové, aby byly pevnější a lépe přečkaly cestu na trhy a jarmarky.
Dokonce celé rodiny slovenských dráteníků oplétaly nádoby pro moravské hrnčíře.
Drát tedy nebyl ozdobou.
Měl prodloužit věcem život.
Když přišlo smaltované nádobí
Časem se měnily domácnosti a s nimi i práce dráteníků.
Když se rozšířily plechové a smaltované nádoby, samotné oplétání už nestačilo. Dráteníci začali děravé hrnce záplatovat plechem, nýtovat je a opravovat poškozené části.
A když nebylo co spravovat, dokázali z drátu a plechu vyrobit ledacos.
Pasti na myši, košíky, podložky pod horké hrnce a žehličky, věšáky, struhadla, vykrajovátka a další drobnosti potřebné v domácnosti.
Dráteník tak nebyl jen opravářem.
Byl zároveň řemeslníkem, výrobcem a trochu i podomním obchodníkem.
Za prací se chodilo daleko
Na životě dráteníků je však možná nejpozoruhodnější, jak daleko je jejich obyčejný kus drátu dokázal zavést.
Zpočátku odcházeli za prací jen na část roku. Později někteří putovali téměř neustále.
A nebyli mezi nimi pouze dospělí muži.
Se zkušenými dráteníky odcházeli do světa také chlapci, někdy sotva desetiletí. Pomáhali nosit zboží, nabízeli výrobky a především se učili řemeslu. Říkalo se jim džarkové, někde také pšenkové.
Pro dnešní dítě těžko představitelný život.
Místo školy a domova cesta. Místo dětského pokoje nocleh tam, kde se právě podařilo složit hlavu. A vedle zkušeného mistra pomalu poznávat, jak zacházet s drátem a jak si svou prací vydělat na další den.
S drátem přes půl světa
Dráteníci postupně přestali putovat jen po blízkém okolí.
Vydávali se do českých zemí, Rakouska, Německa, Polska, Ruska a na Balkán. Někteří se dostali ještě mnohem dál – na Sibiř, do Střední Asie či dalších vzdálených koutů světa.
A někteří z těch, kteří začínali s několika nástroji a drátem na zádech, se nakonec ve světě usadili. Založili vlastní dílny a z malého vandrovního řemesla dokázali vybudovat prosperující živnost.
Za prostou postavou dráteníka, která se kdysi objevovala na cestách mezi vesnicemi, se tak skrývá nečekaně velký kus světa.
Když se přestalo opravovat
S příchodem levnějšího průmyslově vyráběného nádobí začala původní práce dráteníků ztrácet smysl.
Proč pracně spravovat starý hrnec, když bylo možné koupit nový?
A tak dráteníci z cest postupně zmizeli.
Zmizel s nimi i svět, ve kterém měla každá věc svou cenu a prasklina ještě nebyla důvodem k vyhození.
Jenže drát nezmizel.
Dráteníci se vrátili do našich kopců
Stačí se dnes vydat jen kousek od Křižánek, do Kuklíku.
Právě tam se koná mezinárodní setkání dráteníků a drátenických mistrů, které navazuje na tradici známého drátenického jarmarku v Cholticích. Scházejí se tu řemeslníci z Česka i ze zahraničí, předvádějí tradiční techniky a návštěvníci si mohou práci s drátem sami vyzkoušet.
Dráteníci se zastavili i v našich kopcích
A přece se dráteníci z našich končin docela neztratili.
V červnu 2026 se v nedalekém Kuklíku uskutečnilo velké mezinárodní setkání dráteníků a drátenických mistrů. Navázalo na tradici známého drátenického jarmarku v Cholticích a do malé vesničky ve Žďárských vrších přivedlo řemeslníky z Česka i ze zahraničí.
Návštěvníci mohli sledovat tradiční černé drátování, práci zkušených mistrů a sami si také vyzkoušet, co všechno dokáže obyčejný kus drátu.
Dnešní drátenictví je samozřejmě jiné než to, se kterým kdysi vandrovní řemeslníci chodili od chalupy k chalupě. Z nutnosti opravovat staré nádoby se postupně stalo řemeslo, které uchovává staré techniky a zároveň dává vzniknout novým výrobkům.
A možná právě proto bylo hezké, že se dráteníci alespoň na pár dní objevili také u nás ve Žďárských vrších.
Možná je na tom všem nejhezčí právě tohle.
Drátenictví vzniklo z chudoby a potřeby nevyhodit nic, co se ještě dalo opravit. Dnes se k němu vracíme pro jeho krásu, nápaditost a um řemeslníků.
A když se v Kuklíku mezi prsty dráteníka znovu začne kroutit obyčejný kus drátu, na chvíli se vrací i vzpomínka na muže, který kdysi přišel pěšky přes kopce, zastavil se před chalupou a zeptal se, zda není potřeba něco spravit.