👩🏻‍🌾 Jen tak jsme prošli zahradou

Dnes jsme se synem jen tak prošli zahradou.

Žádná velká sklizeň nebyla v plánu. Jen se podívat, co kde dozrává, co už by chtělo utrhnout a co ještě nechat pár dní na sluníčku.

A jak už to na zahradě bývá, z obyčejné obchůzky bylo nakonec docela pěkné nadělení.

Trochu jsme protrhali dozrávající jablíčka, ochutnali blůmy a švestky jsme zatím nechali být. Těm to ještě moc sluší na stromě a pár dalších teplých dnů jim určitě neuškodí.

Pak jsme zamířili k záhonům.

Synovi jsem posbírala okurky nakládačky, ze záhonku si odvezl pórek, bulvový i listový celer. Člověk jde vlastně jen na procházku a najednou je co skládat do tašek.

A aby nebylo všechno jen k jídlu, přidala jsem mu ještě kytičku růžiček.

Květinám se letos vůbec daří. Dlouhé, teplé a místy pořádně horké léto jim zřejmě svědčí. Tady u nás na Vysočině na takovou dlouhou porci tepla nejsou příliš zvyklé, a možná právě proto si ji letos užívají do posledního paprsku. Zahrada je i na začátku září pořád barevná a rozkvetlá, jako by se jí do podzimu ještě vůbec nechtělo.

Ale on už tam někde je.

V dozrávajících jablkách, ve švestkách na stromě, v pórku na záhoně i v chladnějších ránech. Zatím se jen nesměle připomíná a nechává létu ještě pár dní navíc.

A tak jsme dnes vlastně nic zvláštního nedělali.

Jen jsme se synem prošli zahradou.

On odjížděl s taškou toho, co právě dozrálo, a s kytičkou růží.

A já jsem si zase uvědomila, že právě takové obyčejné chvíle mám na zahradě nejraději.